Adam Černý: Trump cíleně vnáší do voleb nejistotu
Volební klání zpravidla končí vyhlášením výsledků a gratulací poraženého vítězi. Prezident Spojených států Donald Trump tuto tradici zpochybňuje.
O autoritářských režimech platívá, že nejkřehčí jsou v okamžicích předávání moci, protože ta spočívá v rukou jednoho jedince nebo úzce vyhrazeného okruhu. Proto sice mohou vypadat stabilně, uvnitř ale bývají zranitelné – to se ostatně ukázalo i v někdejším Československu v listopadu 1989, kdy moc opřená od srpna 1968 o přítomnost sovětských tanků ztratila svou základní oporu, když perestrojkové vedení v Moskvě dalo najevo, že ve svých satelitech nebude zasahovat silou.
Čtěte také
Výhodou demokratických režimů – kromě dodržování základních svobod a právního státu – bývá spořádané předání moci po volbách, ve kterých občané rozhodnou, kdo je bude zastupovat. Zemí, kde se toto pravidlo ctilo a kde dodávalo vládě stabilitu, byly Spojené státy, které v tomto ohledu jiným sloužily jako vzor.
Trumpovo odmítání
O to více zneklidnění vyvolávají výroky prezidenta Donalda Trumpa, který opakovaně odmítl jednoznačně přislíbit, že uzná výsledky listopadových voleb, a že pokud prohraje, spořádaně předá moc svému úspěšnějšímu soupeři a nástupci. Tento týden se dokonce vyjádřil, že nebude žádné předání, ale pokračování, protože korespondenční hlasování se vymklo kontrole.
Čtěte také
Takové výroky by bylo možné chápat jako součást taktizování, jeho cílem je zpochybnit hlasy zaslané poštou, které voliči odevzdávají mnohdy už nyní. Ještě předtím, než dojde na očekávané televizní debaty, ve kterých nynější prezident doufá, že svého demokratického soupeře Josepha Bidena, soustavně Trumpem označovaného jako „ospalý Joe“, jednoznačně převálcuje.
Stejně tak se zpochybňující Trumpovy výroky dají chápat jako součást mobilizace voličů v rozhodujících týdnech volební kampaně, protože v dosavadních průzkumech za svým sokem setrvale zaostává.
Takové taktizování ale překračuje dosud všeobecně respektované meze, především co se týče spořádaného a bezkonfliktního předávání moci, jak ho dokládala například fotografie vítězného Ronalda Reagana a poraženého Jimmyho Cartera při společné jízdě autem na prezidentskou inauguraci v lednu 1981. Už v roce 2000 byl patrný posun, kdy o výsledku voleb rozhodoval Nejvyšší soud po sporech o hlasování na Floridě, tehdy ale Al Gore nakonec svou porážku uznal a pogratuloval Georgi W. Bushovi jako vítězi.
Donald Trump nyní zpochybňuje spořádané předání moci už před volbami podle zásady, že jediný přijatelný výsledek pro něj je vlastní výhra a že zmatky mu mohou jen prospět. Jestli bude tato taktika úspěšná a zda se nejedná jen o přípravu na situaci, kdy jeho prohra bude jen těsná, se ukáže po prvním listopadovém úterý. Už nyní jsou ale zřejmé škody, které se týkají respektování pravidel a principů právního státu. Donald Trump se dostává do konfliktu nejen se svým volebním rivalem, ale i se základy, na kterých je vybudována americká demokracie.
Autor je předseda Syndikátu novinářů ČR
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
