Adam Černý: Rok 2022 otestoval Evropskou unii
Francouzské a české předsednictví se po třinácti letech opakovala a výchozí situace se v lecčem podobala. V čem byl hlavní rozdíl a v čem byl klíč k lepšímu českému výkonu v čele Evropské unie?
Jakoby se věci opakovaly. Když Francie v roce 2008 začínala své předsednictví v Radě Evropské unie, nemohla tušit, že první věcí, kterou bude muset jménem všech členů Unie popadnout za pačesy, bude ozbrojený konflikt mezi Ruskem a Gruzií (po němž menší postsovětská země přijde o část svého území). A když Česko po Francii v zimě 2008/2009 předsednictví přebíralo, mělo plnou hlavu starostí, jak spojit síly, aby střed a východ Evropy nezmrzl kvůli zablokovaným dodávkám zemního plynu z Ruska přes Ukrajinu.
Čtěte také
Letošní repríza byla mnohem drsnější. Když se Francie a Česko opět střídaly v čele Unie, čelily důsledkům války a energetické krizi, nyní však vzájemně provázaným a v mnohem větším rozsahu.
Putinův útok na Ukrajinu, podpořený po měsíce chystaným vydíráním včetně omezování dodávek plynu během léta 2021, vystavil Evropskou unii zátěžovému testu překonávajícímu časy covidové pandemie. Sedmadvacítka měla být zaskočena a rozložena, protože jednotlivé země se výrazně liší v míře závislosti na ruských energetických dodávkách. Výsledkem války (kamuflované Kremlem jako speciální vojenská operace) mělo být faktické přijetí stavu vydobytého přímou invazí.
Čtěte také
Ale ruští výsadkáři na letišti u Kyjeva nepřiměli prezidenta Zelenského podlehnout rýsující se převaze, když se naopak postavil do čela odporu, a ani Unie jako celek nezpanikařila z plynového vydírání a připomněla si, že ustupovat vyděrači znamená vydat se mu napospas. Jedna věc je však jednoduše znějící rovnice a druhá udržet svornost při všech možných odlišných výchozích pozicích a zájmech.
Na konci roku 2022 byla patrná čím dál větší pracnost sjednávaných dohod, například té z konce roku o zastropování cen plynu, která obsahuje řadu výjimek a pojistek, a v neoficiálním přiznávání, že s dalšími sankcemi za ruskou agresi to může jít ztuha.
Čtěte také
Přesto Evropská unie jako celek v nečekané zkoušce obstála a mnohé, dokonce i tak klíčové země jako třeba Německo pochopily, že strategie konejšení tváří v tvář putinovské agresi pozbývá smysl.
O to více rostla váha a vliv střední a východní Evropy, především Polska a pobaltských zemí, když se potvrdila jejich předchozí varování. Tato část kontinentu také – s nepěknou výjimkou Maďarska – ze všech sil pomáhala napadené Ukrajině a napravovala si pošramocenou reputaci, když se dokázala postarat o statisíce uprchlíků, většinou žen a dětí, prchajících z domovů poničených ruskými raketami.
Odlišná Evropa
Na konci roku 2022 byla vidět podstatně odlišná Evropa než před dvanácti měsíci. Zmizelo hodně z někdejšího respektu k politice spolkové kancléřky Angely Merkelové, do popředí se navzdory ztrátě domácí parlamentní většiny dostal znovuzvolený francouzský prezident Emmanuel Macron, který však musí mnohem více a častěji vyjednávat s řadou členů Unie, protože se nemůže spolehnout na tradičního partnera Německo.
Čtěte také
Berlín se pod vedením kancléře Olafa Scholze v tak klíčových tématech, jako je obrana a bezpečnost, obrací ne k Paříži, ale k Washingtonu, například když při nákupech vojenských letadel dává přednost americkým F-35 před letounem vyvíjeným společně v Evropě.
Macronovy úvahy o strategické autonomii, kterými míní snížení závislosti na Spojených státech v oblasti obrany, najednou narážejí na námitku, že pokud je potřeba snížit či zcela vyloučit nějakou závislost, tak po agresi vůči Ukrajině je to závislost na ruských energetických dodávkách.
Z roku 2022 by si Evropa měla vzít rovněž lekci, že omezení přílišné závislosti se nemůže týkat pouze Ruska, ale že musí zahrnovat i Čínu. (Vzhledem k vzájemné obchodní provázanosti to nemusí být vůbec snadné.) Je tu (však) jedna strategická přednost, evropské zájmy se tu sbíhají se zájmy Spojených států, které čím dál více znepokojují rostoucí mocenské ambice Pekingu.
Svornost
Přes všechny potíže by evropské slovo roku 2022 znělo svornost. V sedmadvacítce vzrostlo vědomí, že přibývá problémů, které lze překonat spíše vzájemnou spoluprací než národní rivalitou (bez vzájemné soudržnosti by Evropa za covidových časů a za války na Ukrajině dopadla zcela jinak, totiž chabá a roztříštěná).
Posílená a sebevědomější vzešla z roku 2022 česká evropská politika. Čeští vyjednavači si v sedmadvacítce získali respekt vytrvalostí, se kterou skládali obtížné kompromisy (a naštěstí se neopakoval karambol z roku 2009, kdy uprostřed předsednictví opozice svrhla vládu, aniž by tušila co dál). Klíč k nynějšímu úspěchu byl v porovnání s minulostí překvapivě jednoduchý.
Volená politická reprezentace, tedy vláda, dokázala využít kvalitních a zkušených diplomatů a alespoň v některých klíčových bodech, jako v odporu vůči ruské agresi, existovala shoda mezi vládou a částí opozice. Proto druhé české předsednictví, ačkoli stálo před mnohem obtížnějšími úkoly, dopadlo výrazně lépe než zpackaná unijní premiéra.
Autor je předseda Syndikátu novinářů ČR
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
