Adam Černý: Francií otřáslo ministrovo lhaní

Celou aféru, jak už se tak stává, rozpoutali novináři. Počátkem loňského prosince internetový deník Mediapart napsal, že ministr rozpočtu, tedy osoba odpovědná za výběr a rozdělování daní, měl po dlouhá léta tajné konto v zahraničí a že tedy sám peníze před berňákem ukrýval. Následovala přestřelka, jejíž scénář se často odehrává i před českými kulisami, kdy inkriminovaný politik podezření šmahem popře, vyhrožuje novinářům žalobou pro pomluvu a ti dávají na stůl neodvratné důkazy postupně jeden za druhým.

Ministrovo největší selhání se však netýkalo novinářů. Když Cahuzac v březnu po startu policejního vyšetřování ohlásil demisi, ještě se těšil podpoře premiéra Jeana-Marka Ayraulta i prezidenta Hollanda, kteří věřili, že se člen jejich vlády před spravedlností nakonec očistí. O to větší bylo jejich zklamání a potom i hněv, když Cahuzac toto úterý při výslechu před vyšetřujícím soudcem, který měl v ruce písemné důkazy ze švýcarské banky USB, přiznal barvu a začal se omlouvat, že se bohužel zapletl do spirály vlastních lží.

Pravicová opozice je pochopitelně na koni a prezident Hollande, aby odvrátil vršící se škody, slíbil, že co nejdříve, ještě letos, přijdou tři důležité změny, které mají napříště zabránit a předejít podobným selháním. Zaprvé, bude posílena nezávislost soudů, zadruhé, parlament schválí ostré zákony týkající se konfliktu zájmů a zatřetí, zcela nový zákon stanoví, že politici usvědčení z korupce nebo daňových úniků nebudou moci získat veřejné funkce.

Lekce z této politické bajky je nasnadě. To, že politici i jiní veřejní činitelé nemluví tak zcela pravdu, ve Francii ani jinde nikoho příliš nepřekvapuje. Za pozornost však stojí, co se ve Francii děje, když je politik usvědčen ze lži.