Abcházská vláda v exilu

To by samozřejmě pro Tbilisi byla těžká rána, protože horní část této horské soutěsky poblíž gruzínsko-abcházského pomezí je jedinou částí odbojné Abcházie, nad níž má Gruzie alespoň částečnou kontrolu. Reakce prezidenta Saakašviliho byla proto pohotová a velmi rezolutní: Do Kodorské soutěsky vyrazily zvláštní jednotky gruzínské armády a ministerstva vnitra o síle 800-1000 mužů, aby zmatenou situaci v regionu stabilizovala. Podle oficiálních informací z Tbilisi se to již podařilo a v sobotu se část ozbrojeného kontingentu začala stahovat zpátky do Gruzie. Minimálně 500 vojáků a policistů však v Kodoru zůstává a pravděpodobně zůstane i nadále.

Proč vstup tohoto kontingentu vzbudil takový rozruch nejen v abcházském hlavním městě Suchumi, ale i v Moskvě, popřípadě jinde po světě? Důvod je pochopitelný. Kodorská soutěska a 105 km dlouhá řeka Kodori se táhne od hlavního kavkazského hřebene téměř až k Černému moři. Přítomnost velkého vojenského kontingentu tedy podle Abcházců i Rusů může znamenat začátek velké vojenské akce, jíž by se gruzínský prezident pokusil zlomit odpor abcházských separatistů a obnovit i v nejzápadnějším cípu Gruzie znovu moc ústřední vlády. Podle některých vojenských odborníků je Kodorská soutěska pro podobný účel velmi vhodná, protože vrtulníky, jichž mají dnes Gruzíni v údolí asi 10, jsou schopné do abcházské metropole Suchumi doletět za pár minut.

Postoje obou stran v celém nejnovějším konfliktu jsou vcelku jasné: Suchumi a Moskva, která má na udržení de facto samostatné proruské Abcházie eminentní zájem, prezidentu Saakašvilimu vytrvale připomínají, že na základě čtyřstranné Moskevské smlouvy z roku 1994, jíž skončila horká část gruzínsko-abcházské konfrontace z předchozích dvou let, Tbilisi nesmí na abcházské území přesouvat žádné velké vojenské jednotky. Moskva proto také celý minulý týden označovala celou akci za vojenskou operaci a tudíž za porušení zmíněné smlouvy, zatímco gruzínská strana trvala na tom, že je o pouhý bezpečnostní zásah policejních sil. Mluvíme-li o zásadních stanoviscích, připomeňme i to gruzínské, za nímž stojí slib samotného Michaila Saakašviliho. Když se úspěšný tbiliský právník v tzv. revoluci růží na sklonku roku zasloužil o sesazení svého předchůdce Eduarda Ševardnazeho, jako nastupující prezident svému národu slíbil, že obnoví územní celistvost Gruzie a politickou moc Tbilisi v obou separatistických oblastech - tedy jak v Abcházii, tak v Jižní Osetii. Od té doby se k tomuto slibu stereotypně hlásí a zároveň k němu dodává, že znovusjednocení Gruzie hodlá dosáhnout výlučně mírovými prostředky. To je ovšem v tuto chvíli neproveditelné, protože obě tyto enklávy jsou gruzínského obyvatelstva prakticky zbaveny a velmi přirozeně se orientují na Moskvu. Kdyby se v obou oblastech uspořádala referenda, tuto tendenci by nade vší pochybnost dokázala. Jihoosetský předák Eduard Kokojty dokonce vyhlašuje, že jeho území je sice de iure součástí Gruzie, ale de facto patří k Ruské federaci a že on se zasadí o to, aby se Jižní Osetie k Ruské federaci připojila i formálně.

Abcházský a jihoosetský konflikt je stejně jako ten karabašský v Ázerbájdžánu nebo podněsterský v Moldavsku v tuto chvíli neřešitelný. Jediné, čeho bylo ve všech těchto sporech během 90. let dosaženo, je zastavení palby. Stav trvalého napjatého příměří ve všech těchto oblastech postižené postsovětské republiky významně oslabuje. Jediný, kdo ze současného stavu může mít radost, je Moskva.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .