2. světová válka: Britové si připomněli evakuaci milionů dětí

Hrdinný odpor Polska byl připomínán i proto, že Británie tehdy kvůli němu vyhlásila o tři dny později Německu válku. Značnou pozornost médií si také zasloužila připomínka evakuace téměř sedmi set českých židovských dětí z Prahy do Británie vlaky, které tehdy zorganizoval dnes stále čilý stoletý Sir Nicholas Winton. Mnohé z "jeho" tehdejších dětí si letos cestu zopakovaly ve zvláštním vlaku...

Velmi důležitým bodem letošních vzpomínek byla i tzv. Operace Pied Piper, neboli Potulný či pocestný pištec, vyhlášená 1. září, tedy v den napadení Polska Německem. V rámci této neobvyklé operace bylo tehdy během čtyř dnů evakuováno více než čtyřmi tisícovkami vlaků milión a půl dětí, matek, těhotných žen, pacientů nemocnic, postižených osob a důchodců z Londýna a dalších měst na venkov. Mezi evakuovanými bylo i tři čtvrtě miliónu dětí evakuovaných samotných a bez rodičů do rodin na venkov a tak mnohá nádraží byla svědky srdceryvných scén loučení. Letos se po 70 letech mnohé z tehdejších evakuovaných dětí, tedy dnešní pětasedmdesátníci či osmdesátníci, znovu sešli a vzpomínali. A nebyla to vlastně jen jedna evakuace, kterou tehdejší britské děti zažily, neboť o rok později bylo během nacistického bombardování Londýna a jihu Anglie evakuováno dalších téměř stejně tolik dětí z měst na jižním pobřeží.

Pro onen více než milión dětí byl pobyt na venkově u rodin farmářů neobyčejným zážitkem. Mnohé poprve viděly, že mléko pochází od krav a ne z nějakého stroje, že chléb se peče z mouky semleté ze zrna a podobně. Některé venkovské rodiny tehdy ještě neměly ani elektřinu či plyn a tekoucí vodu z vodovodu a tak pro ony městské děti byl evakuační pobyt také tvrdou lekcí, o tom, že život často není lehký. Pro většinu dětí byla evakuace velmi traumatickou záležitostí, když se musely nadlouho rozloučit s rodiči a některé už třeba nikdy nespatřily otce, který zahynul v armádě, letectvu či námořnictvu nebo i matku, která zemřela pod troskami bombardovaného domu. Pár rodin však mohlo za dětmi přijet a některé už na venkově zůstaly, jiné se pak po návratu domů s rodiči opět pracně sžívaly po dlouhé přítomnosti ve zcela jiném prostředí, po pochycení místního nářečí, či zvyků jiné společenské vrstvy. Část dětí se mohla vrátit domů už v létě následujícího roku před útoky Luftwaffe na Anglii, neb ta ji zpočátku nechávala stranou a obrátila k ní pozornost teprve později. Historikové připomínají, že v britských městech pak během války zahynulo zhruba 70.000 civilistů, takže evakuace mnoho dětí a dospělých zachránily, přestože díky hrdinému odporu britského letectva, včetně našich, polských, kanadských a dalších pilotů, bylo nakonec nacistické bombardování méně ničivé, než se očekávalo.

Britská média přinášela v posledních dnech vzpomínky tehdejších evakuovaných dětí na předních místech a mnohé pohnuté osudy předčily jakákoliv románová ztvárnění. V londýnské katedrále sv. Pavla byla dokonce pro dvě tisícovky z nich uspořádána slavnostní vzpomínková bohoslužba za přítomnosti královny Alžběty II. Ta už tehdy byla dospělou dívkou a se sestrou Margaretou byla přidělena do armády k obraně země jako řidička džípu, což je dodnes její zálibou o dovolené na pozemcích skotského sídla Balmoral. Jak známo, také její matka, známá coby ,,královna matka'' a nedávno zemřelá ve věku 102 let odmítala opustit Londýn a s manželem králem Jiřím VI. jezdila utěšovat a dodávat odvahy vybombardovaným obyvatelům zasažených čtvrtí města. I dnes je po tolika letech užitečné připomínat si tehdejší odvahu Britů, kteří dlouhou dobu stáli proti Hitlerovcům sami a jen s americkou materiální a zbrojní podporou dopravovanou konvoji přes Atlantik. A co se týče oněch evakuovaných dětí, ty -- jak letošní vzpomínkové slavnosti ukázaly -- na ony zážitky nezapomněly ani po 70 letech...

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .