120 miliard na dálnice. Je to rozumné?

Z pohledu vnějšího podnikatele vedla socialistická cesta k nezadržitelnému ekonomickému krachu, a jak se ukázalo, stát skutečně do krachu dospěl.

Dnes musí mít kritici systému dopravních investic podobný pocit, jako předlistopadoví kritici režimu. V roli šakalů povykují, ovšem karavana státních investic táhne dál bez ohledu na jejich stížnosti. Nejpozději museli tento dojem získat, když si přečetli návrh rozpočtu Státního fondu dopravní infrastruktury na příští rok. Je to naprosto neuvěřitelné čtení.

V posledních měsících se už ve veřejné debatě objevila kritika dosavadního stylu státních dopravních investic. Staví se příliš silnic najednou, během stavby se neuvěřitelně prodražují, často bývají zbytečné a dokončí se z nich jen minimum.

Připustil to i ministr dopravy Gustáv Slamečka, který je zároveň šéfem Státního fondu dopravní infrastruktury. Nároky zahájených staveb jsou podle něho tak velké a možnosti státního rozpočtu v době krize tak omezené, že chybí padesát miliard korun, aby se mohlo pokračovat aspoň v těch nejdůležitějších silničních stavbách.

Jeho tvrzení vzali novináři i ostatní ministři za bernou minci. Šéf financí Eduard Janota sice 50 miliard dát nechtěl s upozorněním, že je ani nemá, ale právě dokončený návrh rozpočtu dopravních investic předpokládá, že se aspoň dvě třetiny této částky najdou. Stát si je prostě někde vypůjčí.

Právě návrh rozpočtu ale ukázal, jak je to s penězi na dopravní investice ve skutečnosti. Dokonce bez chybějících 50 miliard počítá s výdaji ve výši 85 miliard, což je o 11 miliard korun víc, než se kdy na dopravních stavbách utratilo.

Z toho se má použít 66 miliard na stavby, zbytek na opravu silnic i železnic a na výstavbu mýtného systému.

Nejdražší má být podle tohoto údajně minimálního rozpočtu stavba dálnice přes České středohoří, která jen v příštím roce pohltí 8 miliard korun. Na pět miliard přijde jihočeská dálnice z Tábora směrem na Veselí a na čtyři miliardy jižní část pražského okruhu.

Nutno upozornit, že žádná významná dopravní cesta nebude v tomto ani v příštím roce dostavěna a že v rozpočtu se nepočítá s dotací na dokončení ostravské dálnice D47.

Otázka tedy zní, proč 66 miliard nestačí, když i letos a loni se utrácejí či utratily jen o něco menší částky.

Důvod je vidět na seznamu všech plánovaných staveb. Dokonce v takzvaném minimálním rozpočtu se počítá se čtyřiceti stavbami silnic, za které se v příštím roce utratí přes sto milionů, zpravidla ovšem jde o násobné částky. Většina staveb jsou různé křižovatky, přeložky a obchvaty na silnicích první třídy, vedle tří zmíněných dálnic se buduje ještě jedna dálnice a šest dalších čtyřproudých rychlostních silnic, kde jsou náklady pochopitelně v řádu miliard ročně. Prostě se staví dálnice do Frýdku-Místku, Kroměříže, Chomutova, Sokolova, Hrádku nad Nisou, Písku a do Otrokovic, a tak je jen logické, že v nejbližší době nedostaví ani ty důležitější dopravní tepny.

Když se nezúčastněný pozorovatel zeptá, jaký to má všechno smysl a proč se například nepostaví nejdříve jedna nebo dvě významné dálnice, může dostat jednoduchou odpověď. Státní fond dopravní infrastruktury řídí ve správní i dozorčí radě politici a ti musí vyslechnout hlas krajských lobby. V každém kraji se tak budují nejméně dvě stavby a tím každý z nich dostane dost investičních peněz z centra.

Je možné podezírat krajské politiky, že jim jde o to, aby se ke státním penězům dostaly spřátelené stavební firmy. Podstatnější je ale fakt, že státní investice nepřinesou očekávaný užitek české ekonomice jako celku. Stálo by za to spočítat, jestli se z plánované dotace ztratí bez užitku pro veřejný sektor třetina, polovina, nebo ještě větší část ze zmíněných pětaosmdesáti miliard.

Teď dopravní fond žádá ještě dalších 12 miliard. Ty jsou prý úplně nezbytné, protože polovina z toho musí jít na hlavní prioritu, tedy dálnici do Ostravy. Posledních požadovaných 24 miliard je potřeba, aby se začala stavět severozápadní část pražského okruhu nebo rychlostní silnice na Zlín.

Celkem se tak má utratit 120 miliard a takové peníze se bez rozmyslu mají rozhodit v roce, kdy státu hrozí rekordní rozpočtový deficit. Bez velkých úspor překročí zcela jistě sedm procent domácího produktu. A to i v případě, že se stát nezadluží na dálnicích.

Karavanu Vasila Biľaka a dalších normalizačních lídrů zastavil před dvaceti lety listopadový převrat. Člověka tak napadá otázka, co nakonec zastaví bláznivé rozhazování peněz na českých dálnicích. Odpověď zatím není k dispozici.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .