Zvyšování věku pro umělé oplodnění je principiálně špatně, tvrdí gynekolog a poslanec Svoboda (ODS)

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Umělé oplodnění IVF (ilustrační foto)
0:00
/
0:00

Vláda chce rozšířit okruh žen, kterým zdravotní pojišťovny uhradí umělé oplodnění. Věkovou hranici posune z 39 na 40 let. Je správné tuto hranici posouvat i s ohledem na zdravotní rizika, která pokusy o otěhotnění zejména v pozdějším věku doprovázejí?

„Ono se to vlastně neprodlužuje. Už teď platí úprava, že je to možné po dosažení 39 let a 364 dnů. Takže bez jednoho dne je to 40 let,“ upřesňuje poslanec Miloslav Janulík (ANO), místopředseda sněmovního zdravotního výboru a gynekolog.

Tento výklad rozporuje poslanec Bohuslav Svoboda (ODS), pojišťovny to prý dnes mají definované různě. „Problém není v tom jednom dnu, jde o princip. Do 35 let je frekvence vrozených vývojových vad zhruba 1 ‰. Dosažením 40. roku se dostáváme na 1 % a pak ta křivka strmě roste,“ vysvětluje Svoboda, který je také gynekolog a místopředseda sněmovního zdravotního výboru.

S věkem rostou i náklady na umělé oplodnění. Zatímco u mladých žen se pohybují okolo 20–30 tisíc korun, ve vyšším věku je třeba aplikovat více hormonů a kolem 40 let cena stoupá ke 100–150 tisícům korun.

Na světě jsou pacientky, které odrodily v 65 letech (z darovaného vajíčka). Všechno je technicky možné, ale já se ptám, zda to má být hrazeno ze solidárního zdravotního pojištění? To má léčit choroby, ne řešit něco, co vlastně samo vyvolalo.
Bohuslav Svoboda

Dalším problémem je neustálé zvyšování věku matek pro první těhotenství – před 40 lety se pohyboval okolo 18 let, nyní je to už přes 35 let. „Čím víc ženám umožníme umělé oplodnění ve vyšším věku, tím víc budou těhotenství odkládat,“ tvrdí porodník.

Odborná veřejnost podle něj žádnou změnu věkové hranice nepožaduje. „Nejedná se o jeden den. Rozdíly v předpisech jsou proto, že je otázka, zda má žena do 40. roku otěhotnět, anebo porodit,“ upozorňuje Svoboda.

Jde o jediný den

Nedává tedy vláda ženám signál, že s otěhotněním mohou počkat do vyššího věku, což následně vede ke zdravotním komplikacím? „Já myslím, že ne. To je základní a nezpochybnitelná svoboda každého z nás, že děti má, když chce,“ reaguje Janulík. Souhlasí ale, že z medicínského hlediska je „čtyřicítka deadline“.

Ženy sice mohou umělé oplodnění podstoupit i po 40. roce věku, jen jim to nebude hradit pojišťovna. Janulík připouští, že s věkem roste i riziko vrozených vad, zároveň ale dodává, že se zlepšuje diagnostika a objevují se metody, které umožňují některé vady úplně vyloučit – což při otěhotnění přirozenou cestou nelze.

Lidé by chtěli, aby zdravotní pojištění hradilo vše. Nějaké administrativní bariéry se stanovit musí – my doktoři bychom uměli proléčit celý státní rozpočet.
Miloslav Janulík

A proč tedy dochází ke změně zákona, když podle Janulíka jde o jediný den? „Ministerstvo reaguje na tlak, aby se sjednotila pravidla. Výklad byl nejasný,“ uvádí s tím, že jde o zástupný problém.

„Bavíme se o jednom jediném dnu. I kdybychom se bavili o jednom roku, tak se statisticky jedná asi o 800 žen za rok. Je to bouře ve sklenici vody. Copak je tak velký rozdíl mezi 39 let + 364 dní a 39 let + 365 dní?

Spustit audio

Odebírat podcast

Související