Zvláštní zacházení. Terezínský rodinný tábor v Osvětimi-Birkenau

15. duben 2016
Anna Hyndráková s rodiči

V září 1943 přijelo z ghetta Terezín do Osvětimi ve dvou transportech pět tisíc Židů z českých zemí. Dostalo se jim na tamní poměry nezvyklého přijetí: neprocházeli selekcí (tj. nebyli vražděni v plynových komorách ihned po příjezdu), nebyly jim oholeny hlavy, rodiny se nemusely rozdělit.

ZPĚT NA VŠECHNY PŘÍBĚHY

Všichni příchozí se dostali do sekce BIIb, jíž se začalo říkat familienlager nebo terezínský rodinný tábor. Nepanovaly v něm lepší podmínky než v jiných sekcích, nicméně například děti směly přes den pobývat ve společném baráku, který si samy vyzdobily, kde se učily, hrály si.

V prosinci 1943 přibyl do rodinného tábora další terezínský transport, tentokrát národnostně smíšený. Členové osvětimského odboje záhy zjistili, že obyvatelé BIIb mají v osobních kartách předepsánu šestiměsíční karanténu a poté Sonderbehandlung neboli zvláštní zacházení – v nacistickém úředním jazyce smrt.

Povolávací rozkaz Anny Hyndrákové do transportu (jízdenka do Osvětimi)

Zavraždění části obyvatel rodinného tábora

Anita Franková před válkou

Těsně před tím, než „karanténní“ lhůta členům zářijových transportů vypršela, dostali příkaz napsat do Terezína korespondenční lístky s pozdějším datem.

Poté jim Němci oznámili, že budou převezeni na práce a donutili je nastoupit do náklaďáků, které však zamířily k plynovým komorám. V noci z 8. na 9. března 1944 tak bylo zavražděno 3 791 československých Židů.

Největší hromadné vraždy československých Židů

Lidé z prosincového transportu v hrůze čekali, co se stane, až se i jim naplní vyměřený čas. V květnu 1944 dorazili do BIIb další vězňové z Terezína a v červnu téhož roku proběhla v rodinném táboře selekce.

Menší část Židů deportovali Němci na práci, zbývajících šest až sedm tisíc zplynovali během dvou nocí mezi 10. a 12. červencem. Dosud se přesně neví, proč nacisté rodinný tábor vytvořili, jisté však je, že v březnu a v červenci 1944 spáchali vůbec největší hromadné vraždy československých občanů.

Příběh Anny Hyndrákové a Anity Frankové

Dnes se tyto události (na rozdíl např. od lidické tragédie) mimo židovskou komunitu téměř nepřipomínají. Na rodinný tábor vzpomínají přeživší Anita Franková a Anna Hyndráková.

Ta se narodila v březnu 1928 v české židovské rodině. Ve 14 letech byla deportována do Terezína, do Osvětimi byla zavlečena jako šestnáctiletá. Vrátila se sama. Z její širší rodiny nepřežilo holocaust 72 příbuzných.

Anita Franková se narodila v roce 1930 v Litomyšli. Do Terezína byla s matkou deportovánav roce 1942, cesta do Osvětimi následovala v dalším roce. Trápení v Osvětimi i dalších táborech obě přežily a po válce se vrátily do Prahy.

Anita Franková třetí zleva, první zleva Anna Hyndráková
Spustit audio
autor: Adam Drda