Zvláštní zacházení. Terezínský rodinný tábor v Osvětimi-Birkenau

ZPĚT NA VŠECHNY PŘÍBĚHY

Všichni příchozí se dostali do sekce BIIb, jíž se začalo říkat familienlager nebo terezínský rodinný tábor. Nepanovaly v něm lepší podmínky než v jiných sekcích, nicméně například děti směly přes den pobývat ve společném baráku, který si samy vyzdobily, kde se učily, hrály si.

V prosinci 1943 přibyl do rodinného tábora další terezínský transport, tentokrát národnostně smíšený. Členové osvětimského odboje záhy zjistili, že obyvatelé BIIb mají v osobních kartách předepsánu šestiměsíční karanténu a poté Sonderbehandlung neboli zvláštní zacházení – v nacistickém úředním jazyce smrt.

Povolávací rozkaz Anny Hyndrákové do transportu (jízdenka do Osvětimi)|foto: Post Bellum

Zavraždění části obyvatel rodinného tábora

Anita Franková před válkou|foto: Post Bellum

Těsně před tím, než „karanténní“ lhůta členům zářijových transportů vypršela, dostali příkaz napsat do Terezína korespondenční lístky s pozdějším datem.

Poté jim Němci oznámili, že budou převezeni na práce a donutili je nastoupit do náklaďáků, které však zamířily k plynovým komorám. V noci z 8. na 9. března 1944 tak bylo zavražděno 3 791 československých Židů.

Největší hromadné vraždy československých Židů

Lidé z prosincového transportu v hrůze čekali, co se stane, až se i jim naplní vyměřený čas. V květnu 1944 dorazili do BIIb další vězňové z Terezína a v červnu téhož roku proběhla v rodinném táboře selekce.

Menší část Židů deportovali Němci na práci, zbývajících šest až sedm tisíc zplynovali během dvou nocí mezi 10. a 12. červencem. Dosud se přesně neví, proč nacisté rodinný tábor vytvořili, jisté však je, že v březnu a v červenci 1944 spáchali vůbec největší hromadné vraždy československých občanů.

Příběh Anny Hyndrákové a Anity Frankové

Dnes se tyto události (na rozdíl např. od lidické tragédie) mimo židovskou komunitu téměř nepřipomínají. Na rodinný tábor vzpomínají přeživší Anita Franková a Anna Hyndráková.

Ta se narodila v březnu 1928 v české židovské rodině. Ve 14 letech byla deportována do Terezína, do Osvětimi byla zavlečena jako šestnáctiletá. Vrátila se sama. Z její širší rodiny nepřežilo holocaust 72 příbuzných.

Anita Franková se narodila v roce 1930 v Litomyšli. Do Terezína byla s matkou deportovánav roce 1942, cesta do Osvětimi následovala v dalším roce. Trápení v Osvětimi i dalších táborech obě přežily a po válce se vrátily do Prahy.

Anita Franková třetí zleva, první zleva Anna Hyndráková|foto: Post Bellum