Zvítězil soucit, nebo rozum?

Od té doby se toho dost změnilo. Federální soudkyně Oreškinová, která soudu původně předsedala, Alexanjana v roce 2006 poslala a minulý pátek pozastavení jeho trestního stíhání z vážných zdravotních důvodů odmítla, se tentokrát v soudní síni neobjevila a na místě předsedající ji vystřídala soudkyně Naděždinová. Ta přihlédla ke dvěma lékařským posudkům ze známé moskevské vazební věznice Matrosskaja tišina, kde byl před časem vězněn i Chodorkovskij, a umožnila, aby Alexanjan podstoupil odbornou léčbu, ovšem jen ve vězeňské nemocnici. Jak sám obžalovaný prohlásil, jeho onemocnění, tedy nemoc AIDS v posledním stádiu, kombinovaná s rakovinou lymfy a tuberkulózou, vyžaduje specializovanou léčbu ve špičkovém zdravotnickém zařízení, a tím vězeňská nemocnice bezpochyby není. Přestože advokáti usilují o to, aby Alexanjan byl z vazby propuštěn, protože mu nejspíš zbývá pár týdnů života a je žádoucí, aby se ještě mohl vidět s rodinou, víc už se zřejmě nepovede. I přesto, že Vasilij Alexanjan svůj zdravotní stav přímo v soudní síni popsal těmito lapidárními slovy: "Kam bych utíkal? Leda tak do hrobu..."

O osvobození těžce nemocného manažera Jukosu se v uplynulých dnech zasazovali četní obhájci lidských práv a opoziční politici, například Ludmila Alexejevová, Vladimír Bukovskij, Boris Němcov, Eduard Limonov, Garri Kasparov a mnozí další. Michail Chodorkovskij za Alexanjanovo osvobození drží v lágru ve východosibiřském Krasnogorsku i Michail Chodorkovskij. Jak se ale zdá, všechny tyto aktivity povedou jen k mírnému ulehčení sitace smrtelně nemocného vězně, ovšem za mřížemi.

Naskýtá se samozřejmě otázka, proč si ruské soudy počínají tak tvrdě i v případě člověka, jehož dny jsou nade vší pochybnost sečteny. Odpověď je prostá - tento jeho případ se obecněji jmenuje "případ Jukos", a tady je Kreml, který zcela evidentně za všemi procesy kolem Jukosu stojí, naprosto nelítostný. A proč? To je celkem jednoduché: Když v Rusku po Putinově nástupu začalo utahování šroubů, Chodorkovskij pochopil, že je zle, a pokusil se svou firmu internacionalizovat, aby se tak dostal z dosahu ruské státní moci. Netajil se mimo jiné tím, že by do Jukosu pustil další zahraniční kapitál a část firmy či dokonce firmu celou nakonec prodal. Není vyloučeno, že tento jeho plán (ostatně velmi dobře zmapovaný v knize Valerije Paňuškina Michail Chodorkovskij - vězeň ticha) nakonec Vladimiru Putinovi vadil ještě víc než Chodorkovského pokus ucházet se v minulých prezidentských volbách o úřad hlavy státu. Ropa je zkrátka strategická surovina a musí pokud možno zůstat v ruských rukou - rozuměj v rukou ruského státu a jeho nové byrokratické oligarchie. Kdo to nechce chápat, se zlou se potáže...

Přemýšlíme-li o tom, zda v tomto případě zvítězil soucit či rozum, nejlepší odpovědí je asi formulace "chladný kalkul". V pečlivě zorganizované předvolební atmosféře by zkrátka nebylo dobré, aby za vězeňskými mřížemi zemřel kdokoli z případu, který je stále ještě ostře sledovaný doslova po celém světě.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .