Zuzana Válková: Hranice smíchu
Humor má v dějinách proměnlivou funkci. Podívat se na současnost – a pak si odskočit například do středověku – může člověku připomenout leccos, co by zase rád zaplašil vtipem.
„Když už s tím nic neuděláš, musíš se tomu aspoň zasmát,“ říká si část české veřejnosti, ta, která ani v pandemii nezapomíná na nároky svého duševního zdraví. Možná má pravdu: kdo by si odpíral vtip v časech, kdy humor pěstuje i vláda, zatímco za dveřmi zuří nemoc, další zdroj zoufalých žertů?
Čtěte také
Ministryně financí má na Instagramu silvestrovský sestřih svých přeřeků. Ministr dopravy a ministr průmyslu a obchodu je už dlouho proslulý přinejmenším tím, že celá země od ledna roku 2020 nedokázala vyprodukovat jednoho člena kabinetu navíc. Předseda vlády se možná časem stane badatelským záměrem: jazyková analýza jeho mluveného projevu už ostatně existuje. Naposledy se ke sboru politiků, kteří se nebojí vtipu, připojil ministr zdravotnictví.
Jan Blatný (za ANO) se nedávno postavil po bok dvou vlivných mladých lidí, takzvaných influencerů, a zaujal pózu. Rozkročil nohy, sklonil hlavu k rameni a prsty na rukou vytrčil v mnohoznačných gestech. Kdyby fotka nebyla směšná sama o sobě, potenciál pro komedii plnou omylů v sobě nesl i účel, kvůli kterému vznikla. Mladým lidem se nedá nic říct normálně, shodli se odborníci na Úřadu vlády, a rozhodli se je strhnout příspěvky na čínské sociální síti TikTok. Tam se mladí skutečně sdružují a podle všeho by mohli posloužit věci, do které se stále ještě nechce vládě: vést rozumnou kampaň na podporu očkování a bojovat s dezinformacemi.
V těch nejtrapnějších souvislostech
Humor je ale při zkoumání aktuálních událostí i historie fascinující téma. Lidé se už tisíce let smějí stejným typům kiksů i papalášského chování, ovšem postavení a funkce humoru se v čase mění.
Téma se dá zkoumat filozoficky: je smích to, co dělá člověka člověkem? Teologicky: když se ve Starém zákoně směje Hospodin, proč se v evangeliích nesměje Ježíš? Anebo antropologicky: které prvky komiky jsou společné všem kulturám?
Čtěte také
Mnohovrstevnatý pohled na středověký humor nabízí kniha Hranice smíchu s podtitulem Komika a vážnost ve středověké Evropě. Ta vedle záplavy nečekaných souvislostí připomíná třeba fakt, že rozesmátý obličej se dá vnímat i jako obličej nehezky rozšklebený. Že duchovní kvalita se pojí k uměřenosti, nikoliv k záchvatům veselí. A že některé vtipy fungují nejlépe, stojí-li na okraji hlavního, vážného sdělení.
Další z drobností, která má co říci k dnešku, vyplynula z rozhovoru s editory zmiňované knihy, medievisty Vojtěchem Bažantem a Martinem Šormem. Zatímco ve středověku mohl gramotný zástupce elity, například kněz, využívat nadsázky třebas v kázání, aby si jeho negramotní posluchači zapamatovali nejdůležitější mravní a společenská pravidla, to, co dnes vidíme v humorných příspěvcích politiků, je přesný opak této metody.
Politici se při glosování tristní pandemické situace chovají tak, jako by jejich voliči neuměli číst a psát. Jejich pokusy o humor je nejenže usvědčují z toho, že vlastně vtipní nejsou, ale jejich ne-humor si říká o další vrstvy vtipu vyrobeného svépomocí. Díky nim si je pak léta pamatujeme v těch nejtrapnějších souvislostech.
Invence, kterou Češi vkládají do udržování pověsti „nejvtipnějšího národa na světě“, by se však jednou mohla přetavit v něco jiného: ve změnu. Nejvtipnější národ na světě by si totiž mohl poradit i s politickou nudou.
Autorka je publicistka, působí na FF UK
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
