Ztracené italské generaci se stýská po „sladkém životě“
Léto se v Itálii nevydařilo ve více směrech. Deštivé dny převažovaly nad slunečnými, a na obloze nad Apeninským poloostrovem se stahovala bouřková mračna. Oblíbené pláže byly poloprázdné a hoteliéři si stěžovali na jednu z nejhorších sezón, kam paměť sahá.
„Ještě horší než počasí je však stav italské ekonomiky,“ píší londýnské Timesy. Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj čerstvě předpověděla, že do konce roku bude bez práce 12,9 procenta obyvatelstva. Už teď je to 12,6 procenta. Znamená to, že bez zaměstnání či poblíž hranice chudoby je téměř deset milionů Italů a Italek. Země se snad nikdy necítila hůře. Práci navíc nemá 43 procent lidí pod 24 let. Ve srovnání s rokem 2007 je to dvojnásobek. „A tak se v Itálii začíná otevřeně hovořit o ztracené generaci,“ píše list.
Třiačtyřicetiletá Arianna Nieri z toskánské Luccy už ani nedoufá, že by nějakou práci nalezla. Naposledy byla zaměstnána na plný úvazek v prosinci 2011. „Čtyřicátnice už nikdo nechce. Naši zemi nečeká nic dobrého. Jediná možnost je vrátit se k rodičům a ušetřit aspoň za nájemné,“ říká bezradná žena. Ze statistik vyplývá, že oproti roku 2000 italská ekonomika nevyrostla ani o píď a ve srovnání s rokem 2007 je o sedm až devět procent menší. Většina z hlavních evropských ekonomik se mezitím dokázala vrátit přinejmenším na předkrizovou úroveň.
Důsledky pociťuje každý. Čtyřicetiletý milánský taxikář Mauro Moroni smutně konstatuje, že zdroje beznadějně vyschly. „Některé dny nezavadím o klienta. Za posledních pět let poklesl v Miláně počet lidí cestujících taxíky o pětadvacet procent, možná o celou třetinu. Lidé jezdí tramvajemi a autobusy,“ stěžuje si. Přišel o úspory, nechodí už vůbec do restaurace – a hlavně nevidí žádné světlo na konci tunelu.
Itálie se nachází potřetí za posledních šest let v recesi. Roste počet bankrotů. Daří se pouze exportu, ale i tak bude země ráda, když se růst HDP přehoupne o pár desetinek přes nulu. Realitní trh je v hluboké depresi, podnikatelská důvěra je na samém dně a země má před sebou pouze dlouhá léta deflace.
Postiženi jsou i zámožní. Sedmapadesátiletá literární agentka Emanuela Minnai z Ligurie musela šetřit, kde to jen šlo. „K holiči jdu dvakrát do měsíce, ne každý týden, jak jsem byla zvyklá. Šaty nakupuji pouze během lednových slev. Dva roky odkládáme nákup auta,“ přiznává.
Průměrný roční příjem klesl během krize o 2700 eur. Návštěvnost poklesla i na fotbalových zápasech, 83 procent lidí nakupuje oblečení pouze ve slevách. Pětina rodin prý nemá v zimě dostatečně vytopeno. Italové zuří, protože do tohoto stavu je dostal smrtící koktejl možná vůbec nejvyšších evropských daní, veřejného dluhu ve výši 135 procent HDP a přebujelé byrokracie, která vzdoruje změnám.
Posledních šest měsíců se tento stav snaží prorazit devětatřicetiletý charismatický premiér Matteo Renzi, který chce zavést rozsáhlé thatcherovské reformy. Čelí však silné levicové opozici dokonce i ve vlastní Demokratické straně, a má proti sobě vedle odborů i taxikáře, státní zaměstnance, hasiče, a policisty. Ti všichni stávkují za zvýšení platů.
Naposledy způsobili chaos v letecké dopravě nad Evropou právě italští letečtí dispečeři. Odpor k reformám zesílil ještě více poté, co Renzi ohlásil takzvaných „tisíc reformních dní“. Hodlal totálně proměnit zabetonovaný pracovní trh a vysoké zaměstnanecké daně, které snížily konkurenceschopnost průmyslu. Z opačné strany jej však kritizují, že nepostupuje dostatečně rychle. Renzi má před sebou podle Timesů gigantické úkoly. Má v plánu prorazit také letargický soudní systém, a drasticky snížit veřejné výdaje. Veřejný sektor i školství čekají rozsáhlé změny. A aby toho nebylo málo, předseda vlády chystá ústavní změny – chce oslabit Senát a prosadit nový volební zákon.
„Nemíním se vzdát,“ řekl reportérovi Timesů. „Ať se to někomu líbí nebo ne, reformy budou,“ dodal výhružně. Velkou ironií italské politické scény je fakt, že mu v tom pomáhá expremiér Silvio Berlusconi ze středopravicové strany Forza Italia. Ačkoli Renziho často kritizuje, prý svou pomoc míní vážně, zejména pokud budou navrhované reformy opravdu radikální. Prý si sice není jistý, jestli s ním Renzi bude spolupracovat opravdu těsně, ale nechává dveře otevřené.
Otázkou je, zda premiér vůbec může uspět tam, kde padli mnozí před ním. Pokud ale selže on, zmizí veškerá naděje na to, že by se to někomu z jeho nástupců mohlo podařit. Rozhodne se v čase mezi polovinou září a Vánoci. „Příštích devadesát dní je pro Itálii kritických,“ končí Timesy.
Zpracováno ze zahraničního tisku.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
