Zřejmě přijdeme o část peněz z Evropské unie

S jejich slovy ovšem ostře kontrastují poznatky Evropské komise, která ve své hodnotící zprávě před nedávnem Českou republiku kritizovala za řadu nedostatků a skluzů při přípravě na členství v Evropské unii. Paradoxně pro Palase to bylo právě odvětví jím spravované. Například příprava platební agentury pro zprávu agrárních dotací, kterého se týkala nejostřejší kritika.

Nejvýraznější finanční podporu českého zemědělství budou po vstupu do unie reprezentovat přímé platby a opatření z programů s nepříliš libozvučnými názvy, horizontální plán rozvoje venkova a operační program. Z mnoha stran se přitom ozývají hlasy, že dostatečně vyškolení úředníci nebo programové vybavení nutné pro rozjezd platební agentury, která by prostředky rozdělovala, nebudou včas k dispozici. Ministr Palas tyto hlasy ale jednoznačně odmítá. Přejme si v zájmu nás všech, aby měl pravdu. Jinak by totiž zpoždění v doplácení podpor ohrozilo samotnou existenci českých zemědělců.

Ministerstvo zemědělství si je toho zřejmě vědomo, a proto se i z tohoto důvodu snaží vyplatit příslušné peníze co nejdříve. Ze státního rozpočtu zatím na dorovnání přímých dotací převedlo 950 milionů korun. Do květnového vstupu republiky do unie chce vyplatit stejnou sumu vyrovnání, která odpovídá 5 miliardám a 200 milionům korun.

Podle dohod by čeští zemědělci měli na čtvrtinových přímých platbách letos získat 5 miliard 600 milionů korun. Celkově tak přímé dotace mají dosáhnout pouhých 48 procent proti jejich kolegům ze starých zemí Evropské unie.

Tolik čísla, která byla dohodnuta, přislíbena a v optimálním případě budou i vyplacena. Zakopaný pes ovšem leží jinde než v politických proklamacích. Jde o to, že ministerští úředníci zatím ještě nevydali metodiku pro předkládání projektů, na které bude Evropské unie peníze poskytovat. Hrozí tak reálné nebezpečí, že čeští zemědělci letos nebudou moci čerpat peníze, na které by si při rychlejším pracovním tempu ministerských úředníků bez problémů sáhli. Brusel nám to řekl jasně. Nebudeme-li mít včas platební agenturu, zůstanou peníze rezervované na české projekty v evropském měšci. Navíc podle Evropské komise český zákon o zadávání veřejných zakázek stále neodpovídá legislativě unie. Čeští poslanci do něj totiž při jim příznačné legislativní aktivitě na poslední chvíli prosadili pro unii nepřípustnou ochranářskou pasáž.

Shrneme-li si to, pak kvůli těmto problémům momentálně ztrácíme desítky milionů, které bychom mohli čerpat na nejrůznější školení úředníků, přípravu příruček nebo dalších dokumentů. Jak trpce v této souvislosti působí, že tato nepříjemná situace je způsobena právě nedostatkem adekvátně vyškolených úředníků, kteří by byli schopni pomoci se zpracováním a schvalováním projektů. Není metodika, nejsou úředníci, nebudou peníze.

Jak je v podobných situacích pro politiky a úředníky typické, nejlepší obranou je útok. Úředníci Ministerstva pro místní rozvoj zájemcům o evropské peníze vzkázali, že první výzvy k předkládání projektů zveřejní těsně před vstupem do unie. Každého snad napadne, že krátce před vstupem je pozdě. Zájemci o podporu si totiž musí zajistit spolufinancování z domácích zdrojů. Když s tím začnou koncem dubna, tak peníze z Bruselu dostanou nejspíše až příští rok.

Znamená to tedy, že kvůli ležérnímu přístupu našich úředníků se připravíme o podstatnou část peněz, které bychom mohli získat. Už teď tak situace spěje k tomu, že se v roce vstupu staneme čistými plátci do společné evropské kasy, to znamená, že na členském příspěvku zaplatíme 19 miliard 900 milionů korun, ale získáme méně. A přitom na nás při větší snaze čekalo až 25 miliard korun. To stojí za zamyšlení. Zvláště v době, kdy se náš národní dluh neustále zvyšuje.

Nejvíce liknavosti, ve snaze získat peníze, zaráží u resortu sociálních věcí. V době, kdy nezaměstnanost vyrostla na rekordní výši a nebezpečně atakuje 11 procentní hranici lidí bez práce, by se dala očekávat zvyšující se aktivita a snaha využít evropské programy. Peníze na rekvalifikaci nebo na další vzdělávání lidí bez práce by nám unie dala. Jenže to bychom museli mít adekvátně připravené agentury a úředníky, kteří mají zájem pomoci vlastně i sami sobě. Zůstává tak otázkou, kdo je za tuto situaci odpovědný. Zda politici, kteří příslušné resorty spravují, nebo úředníci. Odpovědnost bude asi někde na půli cesty, i když politickou zodpovědnost šéfům ministerstev nikdo neodpáře. Neschopnost dostat od Evropské unie všechno, co můžeme získat, ale pocítíme všichni. A v době rostoucí nezaměstnanosti a nijak výrazného hospodářského růstu to nebude pocit nijak radostný.