Žralok bílý a Jack Rozparovač

Žralok bílý, známý také jako žralok lidožravý (Carcharodon carcharias), je vrcholový predátor, který se nezastaví ani před mláďaty těch největších druhů kytovců. V současné době je ohrožený vyhubením a o jeho potravních návycích víme jen málo. Biologové z Miamské univerzity na Floridě si při studiu žraloků vypůjčili metodu geografického profilování, kterou používají kriminalisté při řešení sériových vražd.

Zaznamenávali polohu 340 žraloků, kteří lovili lachtany jihoafrické (Arctocephalus pusillus pusillus) u pobřeží Jižní Afriky a výsledky "nakrmili" počítačový model. Vyšlo jim z něj, že žraloci si stejně jako sérioví vrazi svou kořist nevybírají náhodně. Při rozhodování, na kterého lachtana zaútočit, zvažují konkurenci v podobě jiných žraloků, světlost vody a podmínky, které umožňují rychlý útok či naopak únik.

Kritéria pro výběr kořisti jsou přitom u starších žraloků přísnější než u těch mladších. Důvody mohou být dva. Prvním je, že starý žralok už vyladil svou loveckou techniku a ví, za jakých okolností dosáhne nejlepších výsledků. Druhý je ten, že starší a větší žraloci své menší příbuzné vytlačují z nejlepších lovišť, a ti si pak musí hledat potravu i na méně výhodných místech.

Výsledky studie popisuje článek v Journal of Zoology