Žralok bílý a Jack Rozparovač
Žraloka bílého spojuje s Jackem Rozparovačem i jiná věc než jen hrůzyplná pověst. Podle nové studie si totiž stejně jako sérioví vrazi své oběti nevybírá náhodně.
Žralok bílý, známý také jako žralok lidožravý (Carcharodon carcharias), je vrcholový predátor, který se nezastaví ani před mláďaty těch největších druhů kytovců. V současné době je ohrožený vyhubením a o jeho potravních návycích víme jen málo. Biologové z Miamské univerzity na Floridě si při studiu žraloků vypůjčili metodu geografického profilování, kterou používají kriminalisté při řešení sériových vražd.
Zaznamenávali polohu 340 žraloků, kteří lovili lachtany jihoafrické (Arctocephalus pusillus pusillus) u pobřeží Jižní Afriky a výsledky "nakrmili" počítačový model. Vyšlo jim z něj, že žraloci si stejně jako sérioví vrazi svou kořist nevybírají náhodně. Při rozhodování, na kterého lachtana zaútočit, zvažují konkurenci v podobě jiných žraloků, světlost vody a podmínky, které umožňují rychlý útok či naopak únik.
Kritéria pro výběr kořisti jsou přitom u starších žraloků přísnější než u těch mladších. Důvody mohou být dva. Prvním je, že starý žralok už vyladil svou loveckou techniku a ví, za jakých okolností dosáhne nejlepších výsledků. Druhý je ten, že starší a větší žraloci své menší příbuzné vytlačují z nejlepších lovišť, a ti si pak musí hledat potravu i na méně výhodných místech.
Výsledky studie popisuje článek v Journal of Zoology
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
