Žraloci nepotřebují žádného otce
Žraločí sestry, které nemají žádného otce, nedávno oslavily páté narozeniny. Podle vědců to znamená, že i taková mláďata jsou u žraloků dlouhodobě životaschopná.
V několika posledních letech se objevily důkazy o tom, že živorodí žraloci se mohou rozmnožovat partenogeneticky - tedy procesem, při kterém se mláďata vyvíjejí z neoplodněných vajíček. Při partenogenezi vajíčko splyne s buňkou označovanou jako polární tělísko, která představuje jakýsi vedlejší produkt vaječníků. Polární tělísko je ale prakticky identické se samotným vajíčkem a mláďata z takového splynutí jsou ochuzena o genetickou diverzitu. Vědci proto pochybovali o tom, jestli jsou mláďata žraločích "panenských matek" vůbec životaschopná.
O tom, že život si nachází cestu, nás ale může přesvědčit genetická studie vědců z amerického Field Museum, která se točila kolem dvou mláďat žralůčka běloskvrnného (Chiloscyllium plagiosum). Jejich matka žije v akváriu mezi samicemi jiných druhů žraloků. Možnost, že by se spářila ještě před odlovením a spermie uchovávala ve svém těle, vědci vyloučili srovnáním její DNA s genetickou informací obou dcer. Tato mláďata, která prokazatelně nemají žádného otce, v současnosti dosáhla věku více než pěti let. V přírodě se žralůčci běloskvrnní dožívají nejvíce 25 let, což znamená, že mláďata úspěšně vstupují do druhé čtvrtiny až poloviny života. Přinejmenším u jednoho druhu žraloků proto partenogeneze nemusí být takovou slepou uličkou, za jakou ji vědci až dosud pokládali.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
