Zpráva devátá - První student

Gokil
Gokil

Už víc než dva roky tu nade mnou visí hrozba sankce za nesplnění podmínky mého výzkumnického povolení, totiž zapojit do práce v terénu indonéského studenta. Se studenty je to tady na Kalimantanu těžké, nejsou to zrovna terénní typy, mnozí studují ochranu přírody jen proto, aby měli nějakou tu školu a do přírody už nikdy nemuseli. Což se jim ostatně snadno splní, protože převážná většina ochranářské práce se opravdu odehrává v kancelářích daleko od lesa.

Náplní práce pak bývá vaření kafe nebo jeho pití anebo počítačová hra Solitaire, ve které tu všichni exceluji. Před dvěma lety jsem na semináři požádal studenty lesnictví, aby zvedli ruku ti z nich, kteří už někdy v životě byli v lese. Tedy v primárním deštném pralese. Byla jich asi třetina. A když už takový průměrný budoucí lesák přeci jen do terénu vyrazí (protože to začíná být moderní), tak s sebou namísto dalekohledu a sešitu většinou bere kytaru a partu kamaradů, se kterými tu stráví příjemný víkend, načež se začnou nudit a myslí pak už jen na návrat do města. Ovšem nutno podotknout, že v rezervacích jako Sungai Wain jsou takoví výzkumníci velmi ceněni. Na rozdíl ode mě, Gaby a nám podobných prudičů totiž nikoho nekritizují!

Naděje, že seženu studenta, který by v mangrovech strávil 1 až 2 roky, jak bych si to představoval, je minimální. Jediný letošní zájemce, Gokil, se přihlásil s tím, že by zůstal 10 měsíců. Při první cestě do kempu to zredukoval na šest a po prvním dni v kempu na 3-4 měsíce - ale i to je úspěch. Gokil už v lese byl, dokonce i měsíc asistoval při výzkumu (po 5 letech studia na univerzitě), ale i tak si práci v mangrovech představoval trochu jinak. Na škole ho naučili, že věda je něco, co se bez většího úsilí spočítá podle složitého vzorečku. Dost ho v té představě podpořil jeho profesor, který studoval v Holandsku, takže snědl všechnu moudrost. Pokud máte trochu představu, co to znamená line transect survey, tak tím se tady v Indonésii zkoumá všechno. Pokud nemáte představu, netřeba to vysvětlovat, protože pro naší práci s kahau je ta metoda naprosto nepoužitelná. Nicméně zahrnuje v sobě zdánlivě složitou matematickou formuli, které asi nikdo na celé univerzitě v Samarinde nerozumí, a proto je to ta pravá věda.

Slovo "vzorec" dominovalo naší konverzaci v kempu po první tři dny. Když jsem zamítl použití vzorečku pro liniové transekty, stále chtěl po mně Gokil alespoň nějaký jiný, aby mohl dělat tu opravdovou vědu a pokud možno, aby s tím byl hotový do deseti dnů. Bylo těžké ho přesvědčit, že k zjištění, jak takový kahau nosatý žije, prostě žádný vzoreček není, k tomu je potřeba naučit se ta zvířata rozlišovat a pak s nimi strávit několik měsíců a pozorovat je. Dost ho znechutilo, ze první "data", která jsme začali sbírat, jsou obrázky opic neumělecky namalované tužkou do sešitu (identifikační karty). No na tohle že měl studovat vysokou školu?! Ale to nejnepříjemnější překvapení bylo, že ho v kempu nutím namísto luštění křížovek číst anglické odborné články, s tím se očividně během svého pětiletého studia ještě nesetkal! Je to zničující pro nás pro oba, když po týdnu společného čtení dojdeme ke třetí straně - a Gokil už neví, co bylo na té první...

Samice kahau nosatého s mládětem

Nakonec jsem se smířil s tím, že Gokilova přítomnost v našem kempu představuje především splnění formálního požadavku a nic víc bych si od toho slibovat neměl. Ovšem z téhle pozice je to celkem bezproblémový clen týmu. V kempu vydrží stejně dlouho jako moji asistenti (Aliho i Bedulovo maximum je 8 dní), naše poustevnické podmínky zvládá v pohodě, něco už se i o opicích naučil a periody pasivity se u něj střídají i s periodami zájmu.

Jeho největší motivací je ovšem to, že uvidí, jak opice provozují sex! V tom si výborně rozumí s Bedulem, který jakmile opustí Kampung Baru, zapomíná na to, že ho doma čeká žena a děti. Změní si jméno (v každé vesnici se jmenuje jinak) a vrací se do bouřlivého mládí. V mangrovech, kde není žádná samice lidského druhu, patří k jeho největším zážitkům pozorovaní kopulujících veverek a makaků jávských. Samci kahaů nosatých se vyznačují téměř trvalou erekcí svého karminově rudého penisu, takže je Gokilův a Bedulův dalekohled v neustálé pohotovosti. Nutno říct, že kahauové, i přes ty věčně strnulé údy, nejsou příliš sexuálně aktivní a jejich páření jsme zatím neviděli ani jednou. Ale Bedulova a Gokilova představivost pracuje na plné obrátky, takže stačí, aby si větší mládě vlezlo do náručí svojí matky, a už je z nich kopulující pár! Z mého soustředění mě co chvíli vytrhne jejich hlasité hihňání, že už to "zase dělaj". Až budete číst studii o sexuálním chování primátů od nějakého mladého indonéského studenta, neberte ji raději příliš vážně!

Další Basirova sexuální záliba - šmírování pářících se žab

Ze začátku jsem byl rád, že mají kluci postaráno o nějakou tu zábavu, a nechával jsem téhle jejich voyeurské vědě volný průběh. Ale s nástupem nového kuchaře, Bedulova synovce Basira, neukojeného puberťáka, pomalu začínalo téma sexu dominovat veškeré konverzaci. A začínalo přerůstat do dost nepřístojných mezí. Až jsem se nakonec musel zachovat jako pedantský učitel na lyžařském výcviku základní školy a veškeré hovory na tohle téma jsem v kempu zakázal!