ZPÍVÁNÍ S VÍLOU BUDÍNKOU - Tancuj, tancuj
Už vás zdraví, už vás vítá, kdo? Přece víla Budínka. Ta, co pořád někde lítá. A u toho si moc ráda prozpěvuje.
Tancuj, tancuj, vykrúcaj, vykrúcaj, len mi piecku nezrúcaj, nezrúcaj, dobrá piecka na zimu, na zimu, nemá každý perinu, perinu. Tralalala, tralalala, tralalalalalalala.
Nevím jak vy, ale já jsem téhle písničce vůbec, ale ani trošičku nerozuměla. Co je tohle za slova: vykrúcaj, nezrúcaj….copak už jste je někdy slyšely?
A co piecka! Pecku znám, ale piecku? A tak mi dědeček vysvětlil, že si zpívám slovenskou lidovou písničku! Vy víte, kde je Slovensko? Já to tedy nevěděla, ale dědeček říkal, že jsme kdysi byli jedna země, prostě Československo a že mluvíme tak nějak podobně, prostě, že si rozumíme – až na nějaká slova.
A já znám další sloku téhle písničky.
Stojí vojak na varte, na varte, v roztrhanom kabáte, kabáte, od večera do rána, do rána, rosa naňho padala, padala.Tralalala...
Tomu místu, kde hlídá voják, se říká varta! Taková varta byla vždycky na nějakém vyšším místě, aby voják dobře viděl na všechny strany! A tomu místu se říkalo vartovna! To je, co! A když voják chodil sem a tam, tak víte, co dělal? Vartoval!
No a teď si tu písničku s námi zazpívejte!
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
