Znovu rozdělené Německo

13. únor 2009

V sousedním Německu se hovoří hlavně mezi poliotology a novináři o novém rozdělení, a sice v souvislosti se vztahem vládnoucí velké koalice k novému americkému prezidentu Baracku Obamovi. Současná kancléřka Angelika Merkelová se vůči novému prezidentovi chová velice zdrženlivě a po asi pětadvacetiminutovém rozhovoru s ním jen lakonicky prohlásila: Nic od nás nepožadoval. Ministr zahraničí Frank-Walter Steinmeier naopak neskrývá nadšení.

0:00
/
0:00

Analytici říkají, že americký prezident vyrostl v době, kdy Německo bylo rozdělené a sotva se ujal úřadu, Německo se znovu rozdělilo na Německo paní Merkelové a na Německo pana Steinmeiera.

Z prvních reakcí, které z Německa přicházejí, lze soudit, že paní kancléřka není ochotná hned na první americké návrhy odpovídat vstřícně, to se týká hlavně přijetí vězňů z Guantanama a bude zřejmě vyčkávat na další kroky nové administrativy.

Ministr zahraničí Steinmeier reaguje přesně opačně a novináři ho překřtili na prezidenta Obamova fanklubu. V jeho jásotu ho nikdo nedokázal překonat. Jako první začal dokonce křičet, že Německo vězně z Guantanama přijme.

Už z tohoto krátkého popisu situace je zřejmé, že Obama bude mít problém, s kterým Německem bude chtít jednat a hlavně, protože je před volbami, půjde o to, která strategie se prosadí a kdo vyhraje: jestli sociální demokraté se svou vstřícností, nebo křesťanští demokraté se svou zdrženlivostí. A ta zdrženlivost je samozřejmě na místě hlavně v období hluboké hospodářské krize: Jestli ji budou Spojené státy řešit tím, že se uzavřou jako ve třicátých letech minulého století, doplatí na to silně Německo, které je zcela závislé na exportu. Zřejmě o tom byla i řeč v již zmíněném telefonu paní kancléřky s americkým prezidentem a Barack Obama prý poslouchal, co mu někdo říká. Už i jen to by byla velká změna v chování: Bush junior pouze nařizoval. To ale samozřejmě může být předehra, která má znít podle poradců zásadně jinak, aby vyvolala vstřícnost a prolomila zdrženlivost.

Podobně vstřícně se prý chovala i Hillary Clintonová při rozhovoru s Frank-Walterem Steinmeierem a probírala s ním partnersky názory na konflikty na Blízkém Východě i vztah k Rusku. V tisku se pak objevilo, že hovořila úplně jiným slovníkem, než bývalá ministryně zahraničí Condolleezza Riceová.

Spekuluje se rovněž o tom, že ministr zahraničí svou vstřícností k americkým demokratům se chce pokusit o něco jako o založení světové sociální demokracie, což by mu mohlo pomoci ve volbách a dokonce odstranit či alespoň zmírnit německou frustraci z politiky a klesající zájem o volby. Zřejmě k tomu hodlá využít i charizma Baracka Obamy.

Klíčové ale v době krize bude pouze jedno téma, a to je hospodářství a volný trh. V rozhovoru s Merkelovou se prý americký prezident pro něj vyslovil, jenže paní kancléřka dobře ví, že to nic neznamená, jde o to, jestli se Obamovi jeho představy podaří prosadit v době stále se zvětšující krize. Že to bude problém ukazují již první velké americké investice ve výši 300 miliard dolarů do infrastruktury. Smlouvy s městy obsahují klauzuli, že stavaři mají povinnost používat výhradně materiály vyrobené ve Spojených státech.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .

Spustit audio