Zmizelí sousedé na Jihlavsku

Na začátku září o tom vyšetřovatelé mluvili s Hermou Kennel, německou spisovatelkou, která o tehdejších událostech napsala knihu a v Jihlavě ji představovala na tiskové konferenci.

Tehdy se Kamenná ještě jmenovala Bergersdorf a protože se to zalíbilo Himmlerovu souputníkovi, generálovi SS Gottlobu Bergerovi, obstaral v roce 1943 obci titul "vesnice SS". Mnozí se tím tenkrát, jak zjistila při svých rešerších Herma Kennel, která své knize dala titul "Bergerova vesnice", cítili poctěni. Říkali si: "teprve čtyři roky jsme součástí velkoněmecké říše a už jsme vzorová SS-vesnice". Na životě ve vsi to ale údajně nic neměnilo. Bezprostředně po válce to ovšem váhu mělo. Pode tehdejších obyvatel sebrali místní samozvaní revoluční gardisté asi tucet německých mužů z Kamenné i z okolí a zavřeli je do budovy, střežené pracovníky sklárny. Během první porevoluční taneční zábavy je vyzvedli a spolu s jinými Němci, kteří byli drženi na protějším statku Merunka, je pod ranami měli hnát k jednomu poli před lesem ve směru na Nové Dvory. Tam si Němci museli při silném dešti vykopat své hroby. Opilí a povykující muži pak bili své oběti krumpáči a rozsekávali rýči. Kdo po těchto mukách ještě žil, toho údajně zastřelili. Jejich pozůstalí je každopádně už nikdy neviděli a zakrátko je stihl osud odsunutých. Údajní vrazi zůstali nepotrestáni a svými krvavými činy se vychloubali v hospodě.

V 80.letech měli najít členové místního JZD na louce, které se podle jednoho z gardistů říká Budínka, při melioracích lidské ostatky, což ale ve vsi nechce nikdo dodnes oficiálně potvrdit. Ani jediný ještě žijící očitý svědek ne. Herma Kennel měla z rozhovoru s moravskými vyšetřovateli nicméně dobrý pocit. "Zřejmě chtějí opravdu vyšetřit, co se tenkrát stalo". Teď mají pozůstalí tehdejších obětí udat do protokolu to, s čím se doposud svěřovali jen sudetoněmeckým archivům nebo paní Kennel: že od 19. května 1945 postrádají své příbuzné. Německé úřady budou současně požádány o to, aby zjišťovaly, jestli dotyčné osoby, jejichž jména jsou podle Kennel potvrzena rovněž v kronice jedné z obcí, se někdy po válce přece jen neobjevily v Německu. Teprve pak by se podle policie mohlo pomýšlet na to, že by se provedlo šetření na samotném místě údajného masového hrobu. Tzv. amnestijní zákon, kterým se po válce pardonují trestné činy až do 28. října 1945, sice v ČR platí dodnes. Je v něm ovšem také definováno, co se pod tím konkrétně rozumí: totiž - cituji:"spravedlivá odplata za činy okupantů a jejich pomahačů". Ať už je tento zákon - vzhledem k faktu, že pardonoval údajnou "spravedlivou odplatu" ještě půl roku po válce,- jakkoli sporný, jeho litera se dá těžko vztahovat na skupinu namátkou vybraných obětí z řad sudetoněmeckých rolníků na Jihlavsku.

Na tiskové konferenci s Hermou Kennel byli převážně mladí lidé. Evidentně vědět, co se to v jejich domově tenkrát stalo doopravdy.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .