Změnily útoky Anderse Breivika norskou společnost?

Útok na vládní budovy v Oslu a následná střelba Anderse Breivika na ostrově Utøya si vyžádaly 77 obětí. O samotných útocích, osobě pachatele i současném soudním řízení bylo a ještě bude v celosvětovém tisku napsáno mnoho. Já se však chci věnovat spíše dopadu celé události na norskou společnost.

Norsko patří k nejbezpečnějším státům světa. Obecně mají místní obyvatelé velkou úctu k lidskému životu, zdraví i majetku, a tak policisty potkáte téměř jen svátečně. Pamatuji si, že při jedné z mých prvních návštěv Norska mě fascinoval tamní způsob prodeje ovoce u silnice. Zastavíte u stánku, kde je kupříkladu několik balení jahod, uvedená cena za jedno balení a plastový kelímek sloužící jako kasička. Nikde nikdo. Funguje to jednoduše tak, že si vezmete ovoce, dáte peníze do „kasičky“ a odjedete. Není divu, že si 22. července lidé říkali, jak se taková tragédie může stát zrovna v mírumilovném Norsku.

Černý pátek

Shodou okolností jsem v Norsku v době útoků byl. Sice v severonorském městě Tromsø, které je od Osla vzdálenější než Praha, ale na tom nezáleží, protože všechna místa v Norsku vypadala úplně stejně – záplava svíček, květinová moře a ve větších městech tisíce i desetitisíce lidí na náměstích. Kromě toho na ostrově Utøya byla mládež z celého Norska, a tak mnoha lidem, včetně předních politických představitelů a členů královské rodiny, zemřeli jejich příbuzní či přátelé. Norský básník Nordahl Grieg kdysi napsal: „Je nás v této zemi tak málo. Každý padlý je buď bratr, nebo přítel.“

Předseda vlády Jens Stoltenberg vydal první prohlášení ani ne hodinu po útoku a vzal na sebe roli skutečného vůdce národa. Některé z jeho projevů, jako například ten v Osloské katedrále, pravděpodobně vstoupí do historie. Svým příkladným chováním v krizové situaci si vydobyl obrovské uznání a respekt celé norské veřejnosti, zahraničních politiků, médií i svých politických konkurentů. Norskému premiérovi i jeho straně po útocích prudce stouply preference. Redaktor Stein Kåre Kristiansen je dokonce toho názoru, že Jens Stoltenberg je prvním předsedou vlády od poválečného premiéra Einara Gerhardsena, který by si mohl vysloužit označení „otec vlasti“.

Vlajky stažené na půl žerdi - Norsko se zahalilo do státního smutku|foto: Lukáš Košner

Reakce norské veřejnosti

Političtí představitelé i celá norská společnost bezprostředně po útocích jasně deklarovali, že jejich odpovědí na výhružky a přímé útoky bude ještě větší snaha o demokracii, humánnost a solidaritu. Všichni zdůrazňovali, že útokem se národ sjednotil. Témata spojená s tragickými událostmi pochopitelně zaujímala ve sdělovacích prostředcích i v rozhovorech mezi jednotlivci první místo.

I když poměrně brzy po útocích se život v Norsku vrátil k normálu, téma útoků je stále živé. V jednom norském deníku existuje seriál, který sleduje dnešní životy přeživších či pozůstalých z červencového masakru. Na internetu lidé diskutují, jestli je vhodné o událostech natočit film, či ne, a všichni jsou zvědaví na výsledek Breivikova soudu. Otázkou však zůstává, jestli červencové události nějakým způsobem Norsko změnily. Domnívám se, že ne. Je však zřejmé, že minimálně v jednom důležitém společenském aspektu se musí učinit ráznější kroky ke změně.

Problémy multikulturalismu

V Norsku žije mnoho přistěhovalců, jejich počet tvoří přes 12 % obyvatelstva. Nejvíce jich pochází z Polska, Švédska a velké procento imigrantů je také z Afriky a Asie. Podle norského Antirasistického centra sice neonacismus a krajní pravice nemají v Norsku příliš širokou základnu, ale postoj společnosti k multikulturalismu, národnostním menšinám a jejich integritě je už mnohem složitější. Skepse vůči imigrantům v posledních letech vzrostla. V průzkumu z roku 2010 uvedlo 53 % dotázaných, že by Norsko již nemělo přijímat další imigranty, a 49 % dotázaných uvedlo, že integrace těchto menšin funguje v Norsku špatně. I tyto průzkumy podporují nedávná vyjádření německé kancléřky Angely Merkelové a britského premiéra Davida Camerona, že multikulturalismus v Evropě selhal. Co tedy dál?

Na tomto náměstí (Radniční náměstí v Oslu) se několik dní po útocích sešly desetitisíce lidí|foto: Lukáš Košner

Knut Olav Åmås píše ve svém článku pro deník Aftenposten, že jsou dva hlavní způsoby, jak změnit společnost a vytvořit novou norskou identitu. První způsob předpokládá aktivitu shora, tedy konkrétní politické kroky, druhý aktivitu zdola, tedy změnu v postoji norské společnosti. Norsko potřebuje obojí a ještě k tomu aktivnější přístup od samotných imigrantů. Problém však představuje to, že Norsko je příliš fixované na veřejný sektor a většina lidí očekává, že všechno vyřeší stát. Takový postoj samozřejmě zpomaluje celý proces integrace přistěhovalců. Ze strany politických představitelů a médií je třeba především větší snaha o zviditelnění dílčích úspěchů v integračním procesu, čímž se zároveň i zvýší šance na změnu postoje většiny Norů k národnostním menšinám.

Červencový masakr Norskem silně otřásl, ale i přesto se dle mého názoru život v Norsku výrazně nezměnil. Nicméně vzhledem k současnému důrazu na jednotu národa a principy demokracie se dá očekávat, že volby v příštích letech budou mít nadprůměrnou účast voličů.