Změna image
Žijeme ve světě, kde nezáleží pouze na tom, jaké věci jsou, ale především je důležité, jak se jeví. Myšlenka, že dobré zboží se prodává samo, dávno neplatí. Nejprve se ukázalo, že i dobré zboží potřebuje reklamu, a pak se zjistilo, že dobrá reklama prodává i zboží průměrné.
Protože věci vycházejí z módy dříve, než se opotřebují, nemá smysl vyrábět něco, co dlouho vydrží. Tím pádem vzalo za své i rčení "Nejsem tak bohatý, abych si mohl dovolit kupovat levné věci". Hodnota těch drahých už totiž není odvozena od jejich kvality, ale od nápaditosti reklamy a agresivity marketingu. Poznání, že rozhodující je dojem, neboli image, učinila i naše vláda. Včera schválila strategický materiál, ve kterém se konstatuje, že dosavadní obraz České republiky vzniká bez efektivní koordinace a naprosto neodpovídá potřebám státu. Tou potřebou údajně je, aby se Česko jevilo světu jako moderní stát Evropské unie, který má světovou úroveň služeb, bohatou historii a zajímavou současnost. Současné image nepříliš vyspělé postkomunistické země s levnou pracovní silou je prý třeba se zbavit a existuje už představa jak.
Vymýšlí se marketingová značka země a plánuje rada pro prezentaci ČR, která by sladila aktivity jednotlivých ministerstev tak, aby odpovídaly společné vizi. Vytvořit pozitivní image je nepochybně levnější než dopracovat se pozitivní reality. Vylíčit, jak jsme skvělí, lze za nějakou miliardu korun ročně. Problém je v tom, že budeme-li díky obratnému marketingu vnímáni světem jako ideální země pro život, nebude už příliš důležité o to usilovat. Nezbude nám než se také pokusit své image uvěřit. Ale třeba se stane zázrak: Na základě ujištění, že vše funguje, začne vše fungovat a vyprezentujeme si světovou úroveň služeb a zajímavou současnost.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
