Zkamenělá archa
Jen kousek od turecko-iráckých hranic, na dohled od zasněženého vrcholku Araratu vyčnívá nad terén skalisko, v němž mnozí vidí zbytky Noemovy archy.
Jméno tureckého města Dogubayazit obletělo svět už v roce 1960, když známý americký časopis Life přinesl článek doplněný celou řadou fotografií blízké lokality Durupinar. Největší pozornost vzbuzoval letecký snímek zvláštního skalního útvaru. Nebylo zapotřebí mnoho fantazie, aby člověk viděl v symetricky uspořádaných skaliscích siluetu lodního trupu. Titulek pod fotografií kladl sugestivní otázku: „Je to Noemova archa?“
Skalisko leží asi jen patnáct kilometrů od hory Ararat, na jejíchž svazích přistál podle První knihy Mojžíšovy Starého zákona praotec Noe po potopě světa. Generace seriózních badatelů i naprostých diletantů a snílků pátraly po biblické arše jak na svazích Araratu, tak i v jeho okolí. Při pohledu na skalisko u Dogubayazit podlehli mnozí přesvědčení, že bájné plavidlo našli.
Zdánlivě nezvratné důkazy
Zastánci „zkamenělé archy“ tvrdí, že skála má stejné rozměry, jaké určil bůh pro Noemovu archu. Útvar je dlouhý zhruba 150 metrů a v nejširším místě měří asi 25 metrů. To odpovídá rozměrům 300 krát 50 egyptských loktů (1 egyptský loket = 0,5236 metru). Po průzkumu na místě došli někteří badatelé k závěru, že jasně rozeznávají rozdělení údajného lodního trupu na devět sekcí. Přesně, jak je to uvedeno v mezopotamském eposu o potopě světa, jehož hlavním hrdinou je Gilgameš.
Aparatury pro detekci kovů vydávaly signály, které průzkumníci považovali za odezvu ze zbytků hřebů, skob a mnoha dalších kovových součástek použitých ke stavbě lodi. Někteří z těch, kdo skalisko u Dogubayazitu navštívili, byli přesvědčeni, že rozpoznali zkameněné dřevo trámů bývalého lodního žebroví. Další přicházeli jako s důkazem s údajnými koprolity – zkamenělým trusem zvířat, jež Noe zachránil před potopou.
Asi pětadvacet kilometrů od Durupinaru se nacházejí velké kamenné bloky o hmotnosti od čtyř do deseti tun. Jejich tvar připomíná obří kotevní kameny starověkých lodí, a to vedlo hledače Noemovy archy k přesvědčení, že našli kamenné kotvy, kterými byla archa vybavena podle koránu.
Žádný z argumentů ve prospěch existence dávného vraku Noemovy archy před moderní vědou neobstál. Skalisko zcela jistě nevzniklo mineralizací dřevěného lodního trupu. Nejen že neobsahuje částice dřeva, ale nenachází se v něm ani uhlík organického původu. Geolog snadno vysvětlí jeho vznik přírodními procesy, při kterých se dostala na povrch země část vrásy, konkrétně její koryto čili synklinála.
Horniny vrásy obsahují magnetitové granule a ty dávají nejrůznějším detektorům kovů signál, jenž je omylem vykládán jako přítomnost železných hřebů a skob použitých pro stavbu lodního trupu. Přání bylo často otcem myšlenky, a tak nadšenci viděli v přirozené struktuře horniny otisk stromové kůry z dřeva archy a v obyčejných oblázcích zkamenělý zvířecí trus. Také údajné kotevní kameny mají ryze přírodní původ. Jsou z vyvřelých hornin hojných v okolí Araratu. Na území bývalé Mezopotámie, kde měl Noe zbudovat archu, se podobné horniny nevyskytují.
O archeologickém výzkumu údajné Noemovy archy jsme hovořili také v Pozemském cestopisu Václava Cílka v rámci pořadu Leonardo plus s premiérou 7.12.2013.
Nejposlouchanější
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
