Zítřejší jmenování vlády

Tedy přesněji, o termín, ve kterém vláda předstoupí před Poslaneckou sněmovnu. Mirek Topolánek ve svém druhém pokusu totiž nebude moci zopakovat postup z pokusu prvního, kdy využil celou třicetidenní lhůtu k tomu, aby se jím sestavená vláda stačila nějakým způsobem uvést ve svých úřadech. Nic ho netlačilo k tomu, aby se před poslance dostavil dříve, a to přesto, že ho k tomu vyzývala opoziční ČSSD, která spoléhala na to, že ve druhém pokusu pověří prezident jejich kandidáta, a proto nechtěla prodlužovat dobu, po kterou by vládla ODS.

Prezident však svěřil i druhý pokus předsedovi ODS Topolánkovi a tak bylo především Jiřímu Paroubkovi jasné, že se ke svému pokusu hned tak nedostane. Začalo období vleklé zákopové války, kdy se navzájem snažily oba tábory morálně rozložit protivníka tak, aby byl povolnější a přistoupil na řešení, které by za normálních okolností nebylo pro něj přijatelné. Tato snaha však v obou táborech narážela na poměrně značnou neústupnost. A tak selhávali snahy ODS získat ČSSD pro toleranci vládě bez účasti této strany stejně tak jako ztroskotaly snahy ČSSD přesvědčit ODS, že jediné schůdné řešení je velká koalice. Oba tábory setrvávaly na svém a nehodlaly ustoupit. Situace se navíc vyhrotila, když ODS poté co ukončila vyjednávání o vládě s ČSSD začala znovu oživovat trojkoalici, tentokrát ovšem za poněkud jiných a pro ni nevýhodných podmínek. Nicméně tento pokus, který znamenal obnovení stovkových bloků, představoval především pro Jiřího Paroubka nebezpečí, že by se nakonec mohl najít někdo, kdo by tento projekt z levicového tábora podpořil.

Nebezpečí pak ještě vzrostlo, když klub sociálních demokratů postupně opustili dva poslanci. V tu chvíli se zdálo, že druhý pokus na získání důvěry pro vládu Mirka Topolánka by mohl vyjít. Za této situace stál Jiří Paroubek před poměrně těžkým úkolem, jak zvrátit tento nepříznivý stav. Zvolená taktika byla nakonec poměrně jednoduchá, ale účinná a úspěchu do jisté míry napomohla i personální podoba nové vlády, která zapříčinila rozkol v ODS. Za této situace přichází Jiří Paroubek s návrhem, který počítá s využitím třetího pokusu, ve kterém by vládu společně sestavovali ODS, ČSSD a KDU-ČSL, přičemž předseda vlády by mohl být opět z ODS.

Návrh ovšem počítá s tím, že ještě před ukončením druhého pokusu bude převolen předseda Sněmovny tak, aby mohl ve třetím pokusu navrhnout předsedu vlády a nebyl vázán slibem, který učinil v době svého prvního zvolení. Tento návrh dostal předsedu ODS do složitého postavení, protože jeho stranickým oponentům se tak naskýtá naděje, že druhým pokusem nic nekončí, ba právě naopak. Aby však tento nápad vyšel, musí předseda Sněmovny složit mandát ještě před tím, než vláda požádá o důvěru. Sám Miroslav Vlček oznámil, že by se tak mohlo stát 30 ledna při zahájení řádné schůze Poslanecké sněmovny.

Aby tomuto plánu zamezil, musel by Mirek Topolánek se svou vládou požádat o důvěru ještě před touto schůzí a předseda ODS v této souvislosti naznačil, že nebude s tímto aktem čekat, až uplyne zákonná lhůta. Dá se tedy očekávat, že bude svolána mimořádná schůze Poslanecké sněmovny, která by měla jeden jediný bod - a sice hlasování o důvěře. Ať už by hlasování dopadlo jakkoli bylo by tím eliminováno nebezpečí, že bude třetí pokus v režii Jiřího Paroubka, který by mohl diktovat všem ostatním podmínky, za kterých je ochoten o vládě jednat. S tím ovšem počítají i sociální demokraté, protože i předseda Sněmovny Vlček říká, že jeho rezignace by se mohla odehrát i v jiném termínu. Bude tedy záležet na tom, kdy by případně požádal poslanecký klub ODS o svolání mimořádné schůze, tu pak musí předseda sněmovny svolat do deseti dnů.

Během této doby se ovšem může program schůze ještě rozšířit právě o volbu předsedy sněmovny. Pak by ovšem trojkoalice stála před problémem, zda má schválit takovýto program a tím umožnit vedle hlasování o důvěře i volbu nového vedení nebo zda program neschválí a pak by schůze skončila ještě dříve, než by začala. O tomto programu by se jistě vedla nejen debata věcná, ale i strategická, protože za této situace by záleželo i na pořadí projednávaných bodů zda by se jako první hlasovalo o důvěře vládě, či volil předseda Sněmovny. Problém této procedury je ovšem v onom stovkovém rozložení obou táborů, které by se tak vzájemně držely pod krkem a jednání by se tak táhlo donekonečna.

Opakovala by se tak situace z doby těsně po volbách, kdy Poslanecká sněmovna nebyla schopna zvolit své vedení. V současnosti je situace poněkud jiná, protože sněmovna má zvoleny všechny orgány včetně místopředsedů, kteří mohou převzít pravomoci za rezignujícího předsedu a sněmovna může bez problémů fungovat dál i bez předsedy. To, co by ovšem nastalo tím, že by se vzájemně vylučovaly body programu by byl svým způsobem zvláštní paradox. Na jedné straně by byla stovka trojkoalice, která by žádala sněmovnu, aby nejprve hlasovala o důvěře pro vládu a zároveň odmítala hlasovat o předsedovi Sněmovny a na straně druhé by byla levicová stovka, která by naopak chtěla nejprve zvolit vedení sněmovny a teprve pak hlasovat o důvěře. Toto dohadování by se tak mohlo táhnout prakticky donekonečna i na dalších schůzích s tím, že by vlastně Poslanecká sněmovna odmítala tímto postojem připustit hlasování o důvěře. Je otázkou, co by to znamenalo při výkladu Ústavy, podle které musí nově jmenovaná vláda do 30 dnů předstoupit před sněmovnu a žádat o důvěru.

Že jsou si v obou táborech tohoto nebezpečí vědomi, svědčí i slova odstupujícího ministra financí Vlastimila Tlustého, který pro ČTK řekl, že je teď na vedení ODS, zda půjde při převolbě předsedy sněmovny na dohodu s ČSSD, nebo z toho udělá souboj "kdo s koho". Trojkoalice už dala na vědomí, že chce o podpoře vlády jednat s Jiřím Paroubkem, aby předešla třetímu pokusu. Ovšem ČSSD oznámila, že o podpoře kabinetu není ochotna s trojkoalicí jednat a vše zřejmě soustřeďuje do třetího pokusu. A tak ten, kdo vyhraje závod o to, co bude dřív, zda hlasování o důvěře nebo volba předsedy sněmovny, vyhraje s největší pravděpodobností i boj o vládu.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .