Zítra může padnout vláda

Ovšem důvod, proč je sjezd tak sledován a proč je důležitější než obvykle, není v marketingových titulcích. To podstatné se odehraje zítra po poledni, kdy bude premiér Stanislav Gross kandidovat na předsedu strany. Pokud by totiž nebyl zvolen v prvním kole, podle vlastních slov by podal demisi. Znamenalo by to automaticky pád vlády, a to by nějak ovlivnilo život každého Čecha.

Zopakujme si tedy: není podstatné, kdo bude předsedou sociální demokracie, jestli se straníci usmíří či ještě víc rozhádají. Důležité je, jestli sobotu přežije současná vláda.

Samozřejmě jde i o postoj, jestli se máme pádu vlády bát, anebo se na něj těšit. Na to nejde odpovědět úplně jednoznačně. Předem se ale dá říct, že se vybírá ze dvou špatných možností. Krize je prostě příliš hluboká, než aby šla bezbolestně řešit.

Kdyby byl Gross zvolen, je jisté, že bude chtít vládu udržet až do voleb. Musel by se pak nějak domluvit s předsedou lidové strany Miroslavem Kalouskem, který požaduje jeho demisi.

Klidná alternativa, že se nic nezmění, tedy nakonec tak klidná není. Skrývá nebezpečí, že se Kalousek s Grossem nedohodne. Pak by se znovu sešla celostátní konference lidovců, která by rozhodla, jestli mají lidovci odejít z koalice. Zároveň bude ODS sněmovnu tlačit, aby hlasovala o nedůvěře Grossově vládě. Tím vyroste význam komunistů, kteří se mohou s lidovci a ODS domluvit na svržení vlády. Anebo také, na druhé straně se domluví se sociálními demokraty, že je ve vládě udrží. Když to půjde rychle, krize se protáhne ještě o čtrnáct dnů a výsledkem může být také pád vlády, nebo vláda s tichou podporou komunistů. Zvolení Grosse předsedou ČSSD tedy politickou scénu zavede do dalších rizik.

Neúspěch Grosse na sjezdu a poté jeho demise se na první pohled zdá být rozumnějším řešením. Není to ovšem tak jednoduché, že s Grossovým pádem se strany domluví na předčasných volbách. Tento scénář je ze dvou důvodů těžko proveditelný. Především sociálnědemokratičtí poslanci už předem odmítli, že by pro předčasné volby hlasovali. Proti budou jistě i zástupci Unie svobody. Potom už zbývá přesně 120 poslanců - komunistů, občanských i křesťanských demokratů včetně nezávislého poslance Vrbíka - kteří by museli předčasné volby odhlasovat. Jen těžko je možné si takovou dohodu vůbec představit. Překážkou předčasných voleb může být i prezident Václav Klaus, který připustil, že může jmenovat novým premiérem po pádu Grosse opět sociálního demokrata, který by měl podporu aspoň 101 poslanců. Stejně jako loni v červenci vyměnil Gross Špidlu by tentokrát mohl Grosse vyměnit někdo jiný. Klausovi postoj je nejasný. Ještě před týdnem naopak doporučoval předčasné volby, které by zkrátily utrpení koaličního vládnutí.

Druhý pohled tedy říká, že pád Grosse by politickou scénu přivedl do dalších problémů, u kterých není předem jasné, jak by se měly dál řešit. Není předem jasný proces, který by zemi dovedl k předčasným volbám. Jisté je pouze to, že dohoda by byla mimořádně složitá a všechno by trvalo dlouho. Těžko si také představit už třetí vládu s podporou 101 poslanců sociální demokracie, lidové strany a Unie svobody. Z principu už by šlo o vládu s omezeným mandátem a také - těžko by se do ní hledal premiér.

Byl by to totiž velmi nevděčný úkol. Kdo by chtěl vládnout s podporou stran, které se právě servaly do krve? Kdo by se chtěl vystavit podobnému zájmu médií jako Gross? Kdo by chtěl riskovat svou politickou kariéru pouhým udržováním současného stavu? Není divu, že Grossův stranický konkurent Zdeněk Škromach předem říká, že premiérem být nechce. Co by tedy bylo lepší z hlediska českého občana? Aby sociální demokraté Grosse zvolili, nebo aby v předsednické volbě neuspěl?

Co nejrychlejší nastolení stabilní vlády slibují předčasné volby. Druhou nejlepší variantou se zdá být obnova koalice pod Grossovým vedením, na třetím místě je možné jmenovat obnovu koalice "101" pod novým premiérem.

Jenže takový výčet nestačí, protože samozřejmě bude záležet na politicích, jak se dohodnou. A jejich dosavadní výkony bohužel neslibují, že řešení najdou v dohledné době.

Pomoci by mohlo, kdyby politici vzali do svých úvah jeden důležitý rozměr, totiž morálku. Celý příběh o lehkomyslném premiérovi, který se zamotal do majetkových afér musí nějak skončit, musí mít skutečnou katarzi, která by - například - občanům vrátila důvěru ve vrcholnou politiku.

Těžko říct, jaký postup by katarzi a vysvobození přinesl. Jisté je, že k ní může dojít pouze dohodou politiků všech demokratických stran. Z takového pohledu zase tolik nezáleží na tom, jestli Gross vydrží jako premiér, nebo jestli se bude opět vláda měnit. Jde o to, aby nový předseda sociálních demokratů, pokud sjezd během velikonoc vůbec někoho zvolí, měl s kolegy z ostatních stran krizi důvěry nějak překonat.

Pokud se vrátí důvěra mezi občany a politiky, pak už se to s vládou nějak vyřeší.