Zimbabwe - stát věčných migrací
Když si představíme srdce Afriky, tak někde poblíž bude ležet Zimbabwe. Je to stát, který se nesmí plést se sousední Zambií, i když mnoho faktů je propojuje. Každopádně Zimbabwe samo bylo britskými dobrodružnými výpravami pro Evropu objeveno až v druhé polovině 19. století, takže jde o jedno z posledně získaných koloniálních území.
D. Ašenbryl o migrujícím Zimbabwe (Sedmý světadíl, 16.9.2009)
Zimbabwe bylo už ve starověku kulturní oblastí a taky centrem říše, čehož jsou dodnes dokladem kamenné zbytky mocného centra, po kterém se dnešní stát jmenuje. Území pravděpodobně nejdřív osídlili Křováci a Pygmejové, kteří se věnovali lovecko-sběračskému způsobu života. Později sem však začaly mířit obrovské migrační vlny bantuského obyvatelstva, které zde začalo vytvářet organizovanou vládu a státní útvary. Ty se opíraly o velice výnosné zemědělství, které v okolních oblastech tolik úspěšné nebylo. Mezi různými vládci však existovaly rozsáhlé půtky, vyvolávané rozdělováním půdy a dalšími migracemi z oblasti dnešního Konga, Zambie a Tanzanie. Nakonec ale převládly kmeny Šonů a Ndebelů, kteří dodnes tvoří 70 % a 16 % obyvatelstva.
Největší změny sem však samozřejmě přinesla kolonizace, to ale až na konci 19. století. Skotský dobrodruh David Livingstone zde objevoval kmeny s původním způsobem života, samozřejmě ale taky posílal o území zprávy Britům v jižní Africe. V jeho stopách se následně vydal i náš známý cestovatel Emil Holub, který poznal nejen divoké kmeny Matabelů, ale stejně jako jeho předchůdce krásné Viktoriiny vodopády. Následně sem však přišel Cecil Rhodes, známý kolonizátor, který území dostal pod britský vliv. Rhodes měl takové postavení, že celá oblast Zimbabwe se stala čímsi jako jeho soukromým územím, dokonce s názvem Jižní Rhodesie, přičemž Severní Rhodesii představuje dnešní Zambie. Došlo k masivní migraci bělošských osadníků z jihu kontinentu, kteří si sem přinášeli nové poznatky zemědělské práce. Postupně zde žilo čtvrt milionu bělošských osadníků, kteří využívali velice úrodné půdy a námezdní práce zdejších černošských obyvatel. Britský protektorát z roku 1891 se po roce 1923 změnil přímo v korunní kolonii. Zemi už ale plně řídili původní Evropané, což se projevilo i roku 1965, kdy bělošská vláda prohlásila jednostrannou nezávislost. Tu ale nikdo mezinárodně neuznal, protože zde fungoval systém, podobný jihoafrickému apartheidu.
Bohaté území však už v té době jeho obyvatelstvo opouštělo po tisících a hledalo výdělek v diamantových a dalších dolech v okolí Johannesburgu v Jihoafrické republice. Migrující Zimbabwané černošského původu postupně tvořili největší přesunující se skupinu. I když roku 1980 země získala plnou suverenitu, migranti za prací dále mířili na jih Afriky, protože většina půdy stále patřila bílé vrstvě. Diktátorský režim vládce Roberta Mugabeho ale přinesl problémy i bílým osadníkům. Manipulací s bývalými vojáky vytvořil ozbrojené skupiny, které přepadávaly osamocené farmy, přivlastňovaly si majetek a zabíraly půdu. Vnitřní problémy a tyto útoky ze země začaly vyhánět bílé Evropany po tisících, především jako nové osadníky do Nigérie a Zambie. V posledně jmenované zemi například za několik let zdvojnásobili hrubý domácí produkt! Hospodářské problémy v Zimbabwe se však natolik prohloubily, že úprk obyvatel černošského původu na jih Afriky dnes už každý rok probíhá v řádu statisíců! Jejich domovina je v současnosti finančně zruinovaná, ale přesto obyvatelé stále udržují svou vysokou kulturu masek a doufají v návrat osvícené vlády.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
