Ženy ve válečném čase aneb „Večer přišla k nám hraběnka Hadíková z Vídně jako ošetřovatelka. Starší korpulentní dáma."

„Nevím některou chvíli, ani kde mi hlava stojí, jen náděje malá na domov mi mysl rozveseluje, že mám ženu, kterou vřele miluji. Nebýt toho, snad bych si zde prozoufal, nebo zde v Rusku zůstal, by vše se mnou zahynulo. Ale podotýkám, že nevím, zač to vše zde musím trpět, musel jsem opustiti to, co jsem nejvíc miloval, a to jest má hodná žena, s kterou jsem byl jen krátký čas. Pěkně jsme se pořádali. Když mi to vše stoupne do hlavy, plakal bych. Vždycky si obyčejně postěžuji, když už ležím, jen myšlením své ženě, jinému si nemohu postěžovati."

Nevěru za nevěru

Jiný legionář, Ervín Kutzer z Újezda u Kladna, narukoval v srpnu 1914 a jako zajatec a dobrovolec prošel celou Sibiří. 4. dubna 1920, 14 dní před odjezdem anglickou lodí Titan mířící s 21. transportem z Vladivostoku do Terstu píše své ženě Františce. „Mnoho mužů zde dostalo z domova zlé zprávy o jejich ženách, ale já se tomu nedivím, protože vidím život těch mužů. Nechápeš a nemáš ani ponětí o té hrozné prostituci a prostopášnosti, co zde panuje. Všechno bahno z téměř celého světa jest zde, tak jako v každém přístavním městě. Proto muži, který nemá smysl pro věrnost, přeji z plna srdce nevěru ženy. Oko za oko, zub za zub!"

Jaroslav Janda, zajatý v Srbsku koncem roku 1914, vzpomíná mimo jiné na ženu, která spolu s vojáky prožívala útrapy zajetí:
„ Jedna žena s námi prodělávala celou cestu a utrpení z Bělehradu do Valony až na Asinaru. Byla to Maďarka. Jeden zajatec, dle vzhledu maďarský Žid, měl v Bělehradě poměr s onou ženou. Šla s ním, kam on šel, myslím, že se vydávali za manžele. Ona také obdržela italskou muntůru vojenskou, místo kalhot si spíchla z peleriny sukni."