Ženy jsou v Albánii míň než auto
O Albánii se hovoří jako o skanzenu komunismu a zemi zmítané vnitřními nepokoji, kam by rozumného turistu ani nenapadlo zamířit. Leoše Pokorného však varování neodradilo a do jedné z nejchudších a nejzaostalejších oblastí Evropy se vydal.
Tedy Evropy. Sám cestovatel přiznává, že spousta věcí zde spíše připomíná divoký východ. Ve spoustě oblastí lidského života se tu zastavil čas. Když pomineme materiální záležitosti, jako je kvalita bydlení či silnic, překvapí některé zvyky a tradice, které se současným pojetím evropské civilizace mají společného pramálo. Například nezáviděníhodné postavení žen. "Na žebříčku hodnot stojí až za mercedesem a satelitní anténou," říká Leoš Pokorný. Být v Albánii ženou je nezáviděníhodný úděl. Mnoho povinností a jen minimální práva. Údělem žen je dřít a rodit děti. Ani k cizinkám Albánci nepřistupují jinak, a pokud cestujete například v páru, můžete se při hovoru s místními cítit se svou partnerkou nepříjemně.
Slovník raději s sebou
Do Albánie je možné letět nebo jet autem. Let z Prahy do Tirany s mezipřistáním v Bělehradě trvá necelých pět hodin, po souši je to mnohem delší. Navíc se motorizovaný návštěvník vydává na milost četným balkánským celníkům. Leoš Pokorný zvolil k příjezdu loď z řecké Kerkyry. Okamžitě se kolem něj seběhli směnárníci, kteří byli překvapivě féroví. "Říkal jsem jim eurodolaři a od jednoho jsem přijal nabídku na nocleh," dodává Pokorný. Ostřejší jsou taxikáři, kteří rádi zapomenou původně avizovanou částku. "Klidně položte na palubní desku dohodnutou sumu, aby nevznikl spor. Jednou jsme se začali domlouvat až v cíli a ihned se seběhlo dvacet Albánců a také policista, který stál na straně řidiče," varuje dobrodruh. U obyčejných lidí člověk příliš nepochodí s cizími jazyky a vyplatí se mít s sebou albánsko-český slovníček. Snad jen italština může mít jakýs takýs úspěch. Přátelství se utužuje u místní rakije. V obchodech se prodávají nejrůznější druhy, u těch nejlevnějších vrtá jednomu hlavou, z čeho vůbec pálenka může pocházet. Posezení se samozřejmě týká jen mužů, kteří s oblibou chodí s odhaleným štíhlým vypracovaným břichem. Boháči se poznají podle pupku a staženého trička. Ženy se oblékají v duchu své výše zmiňované role. "Jen ve městech jsou k vidění krásky, nejčastěji s odbarvenými vlasy," vzpomíná Leoš Pokorný.
Z čeho je burek?
Cestování po Albánii nabízí mnohá překvapení. Na dálnici se nejvyšší možná rychlost pohybuje kolem sedmdesátky a běžně na ní stavějí autobusy. Vlaky jezdí ještě pomaleji, v některých lokalitách, pokud někdo rozebere koleje, občas vůbec. Okna pomalu se šinoucího vagónu navíc slouží jako neodolatelný cíl pro místní děti, které se do nich strefují kameny. Nelze si nevšimnout hustě rozesetých bunkrů, kterých je v zemi nespočet. Údaje se liší od půl milionu po tři miliony. Za komunismu zemi ovládal Enver Hodža, který lpěl na ateismu. "Paradoxně je tam nyní spousta nových či opravených kostelů a mešit," vypráví cestovatel. Diktátorovo rodiště Gjirokaster má malebnou historickou část, která je ve velmi dobrém stavu, což se nedá říci o všech albánských památkách. Je vidět, kde starost zůstává na místních a kde se angažuje například UNESCO, jako třeba v případě amfiteátru v Butriniti. Mezi přírodní skvosty patří Ohridské jezero, které turisty svádí ke koupání a domorodce k vyvážení odpadků či mytí aut. Specialitou místní kuchyně je burek, který obsahuje většinou neidentifikovatelnou masovou směs, po jejímž původu je lépe nepátrat. "Na tržišti jsme viděli psí kůže," krčí rameny cestovatel, který přesto nevidí důvod, proč se Albánie bát.
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
