Zemřel Karel Moudrý

Žert to není, ale vsadím se, že někde v zásvětí, v tom prostoru, kde se podle buddhistů (což podle mne on alespoň zčásti byl) pěkně dlouho po tzv. smrti pohybuje lidská duše, se Karel Moudrý dobře baví tím, že o něm píši cosi jako nekrolog. Slušně řečeno, můj vztah k němu byl, po celou dobu naší známosti, ambivalentní. Vzhledem k tomu, že jsme si kdysi ve společné mnichovské kanceláři pěkně po "orwellovsku" slíbili, že nebudeme posluchače krmit učenými cizími výrazy, tak to řeknu česky - rozporuplný. A to tak, že hodně.

Karel Moudrý byl, a teď přijde otřepaná, v jeho případě ovšem naprosto příhodná fráze, Bohem nadaný psavec. Měl fantastický dar nádherným slohem s vyloženě barokně košatým slovníkem popsat kdejakou banalitu. Když bylo zapotřebí zaplnit v krátkosti pět minut vysílání, okamžitě vychrlil příspěvek třeba o něčem, co zaslechl přes rameno v tramvaji. A napsal to tak, že posluchač musel nabýt dojmu, že se dozvídá cosi jedinečného, že je tím Karlovým příspěvkem zasvěcován do čehosi, co celému zbylému lidstvu málem uniklo. Leč uměl i velká témata, byť v "malém" radiovém formátu. Kdo by si to, o čem je tu řeč, chtěl připomenout, tak na webových stránkách Radia Leonardo, kde Karel Moudrý naposledy redakčně spolupracoval, jsou stále vyvěšeny jeho příspěvky. Mají ohromně široký záběr témat, ale - a to je to hlavní: každý z nich má v sobě tu jeho jiskru, jeho "snadný" styl vyprávění, jeho - lépe to opsat nedovedu - šarm. V řadě z nich je jeho trochu podivný humor, který často připomíná archetypálního Šibala, nebo indiánského Kojota - tedy postavy, které by, jak říkáme česky, "pro fór i fotra zabili".

Mám za to, že Karel si byl svého nadání dobře vědom. Z toho plyne i jedna obtíž, o níž, asi právě proto, že jsme si pěkný kus našich společných životů byli dost blízcí, zamlčet nedovedu a nechci. O co více byl Karel novinářským géniem, o to více mu týž Bůh, a mluvím tu za sebe a za svou zkušenost, ubral na tom, co v jiných osobnostních konstelacích (česky - uspořádáních) dělá z lidských bytostí kamarády. Díky své "božské" nátuře se mu často "dařilo" zacházet s lidmi kolem sebe, jako by to všechno byli osoby, jejichž hlavní povinností je mu nějakým způsobem, a hlavně bez nároku na jakoukoli odměnu, posloužit. On nemusel nic, my všichni ostatní museli všechno. Hlavně pochopit. Hlavně pochopit, proč dělá, co dělal, a proč se kdy a jak zachoval. Snadné to nebylo. Pravda, dokázal to vše obalit do shora zmíněných šarmantních slov, ale skutky, které posléze z jeho životního nastavení (a také ze silně divokého životního stylu) plynuly, jaksi zapovídaly získat k němu skutečně niterný a setrvale pevný kamarádský vztah. Řeknu tu závěrem jednu banalitu a navíc, nejsem ten, který jí vynalezl. Ale to už k té dennodenní rozhlasové novinařině patří. Použijete prostě cokoli, co se hodí, a já vím, že by mi to i tentokrát Karel prominul. Takže takhle: vzhledem k tomu, jaký byl Karel Moudrý (s láskou vysloveno) "zloprcek" (a věru, že to slovo vybírám z těch jemnějších), nebyl s ním život lehký. Ale bez něj - bude zase jen o kousek horší....

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .