Zemanovo nejnovější interview

Po všech eskapádách, které v minulém roce předvedl se svou kandidaturou v prezidentských volbách a po mnoha nářcích, jimiž odepsal a znectil svého nástupce Vladimíra Špidlu s celou jeho vládou, nikdo stále nepoložil Zemanovi dost důrazně základní otázku: co ho to proboha napadlo tak naprosto kategoricky odejít dobrovolně z politiky na samém vrcholu svých úspěchů, které sociální demokracii přivedly hlavním vchodem do Strakovy akademie a pak ji tam celé čtyři roky udržely.

Někteří lidé si tuto neobvyklou rezignaci na moc, zejména u politika tak živelného a dravého, jako je Miloš Zeman, vysvětlují tím, že všelijaké neregulérnosti jeho vládnutí, jako bylo těsné spojení s už příliš zkompromitovanými poradci v čele s Miroslavem Šloufem, a nebo už zcela obecně odhalená nemravnost vládnutí pomocí opoziční smlouvy, přivedly inteligentního Miloše Zemana k poznání, že mu to vše mnohem spíše projde, pokud na něj jako na čelního politika nebudou nějaký čas upřeny reflektory veřejné pozornosti. To by byl odhad bezesporu správný, kdyby zde ovšem nevyvstalo několikeré pokušení, které ješitného Zemana stále nutilo povystrkovat hlavu ze svého vysočinského úkrytu.

Jednak to byl neutuchající zájem ho navštěvovat, a to nejen ze strany zvídavých novinářů, ale i významných politických osobností, například i bývalého amerického velvyslance Stappeltona. Takovému zájmu by asi neodolal sám Petr Bezruč, který se takto kdysi chtěl izolovat od světa v jiné chaloupce v jiných horách. Největší pokušení však na Miloše Zemana zřejmě bezděky nalíčil sám jeho někdejší korunní princ Vladimír Špidla, jehož Zeman dosadil na svůj trůn s podivným doporučením, že je to kandidát s nejnižším deficitem inteligence, pracovitosti a charakteru.

Mimochodem na této charakteristice svého nástupce v rozhovoru pro Lidové noviny Zeman ani teď prý nic nemění. Vladimír Špidla však v nějakém zvláštním hnutí mysli vyhlásil nejasně vymezené stranické i nestranické referendum o kandidátu ČSSD na funkci prezidenta republiky. Ať už přitom Špidlu napadlo či nenapadlo, že z tohoto pseudoreferenda mohl vzejít jako vítěz Miloš Zeman, celý ten nápad, alespoň v tomto případě, by svědčil o deficitu inteligence ne právě malém.

Miloš Zeman v onom halabala odbytém a bez řádné veřejné kontroly odsčítaném referendu skutečně drtivou většinou zvítězil a byl tak vystaven vskutku neodolatelnému pokušení, který i tomu nejsoudnějšímu českému politikovi dokáže zatemnit rozumné uvažování. To si na své kůži zažil sám Masaryk, i Beneš, i Hácha, i Havel, natož pak Václav Klaus. Proč by měl být právě Miloš Zeman výjimkou? Rázem tedy zapomněl na svá zcela nedávná televizní ujištění, jak ho všichni a vždycky najdou pouze na Vysočině a to i tehdy, až už tam bude vystavěna jen jeho rakev. A vrhl se plnou silou od druhé volby do boje o prezidentský úřad, který pak, s vydatnou pomocí Špidly a valné části ČSSD, potupně prohrál.

Není proto divu, když na všechny představitele své strany její bývalý předseda zanevřel a nenachází pro ně vlídného slova. Není ochoten přiznat ani zrnko pravdy třeba článkům novináře Jiřího Hanáka, který chválí Špidlovu vládu jako nejlepší z možných v situaci, kterou tu zanechaly vlády předchozí, tedy vlády Václava Klause a Miloše Zemana. Špatný vztah Zemanův k jeho někdejší sociální demokracií potvrzuje ve čtvrtečním Právu i znalec poměrů v této straně, Alexander Mitrofanov.

Zeman prý čelné politiky ČSSD buď přímo nenávidí, a nebo jimi alespoň hluboce pohrdá. To však podle Mitrofanova neznamená jeho definitivní rezignaci na účast v české politice vůbec, jak se to snaží svým starým známým stylem předstírat v Lidových novinách. Mitrofanov tvrdí, že Zemana zajímá už jen jediná cesta návratu a to po červeném koberci na Hrad. Rozumí se, že zřejmě až roku 2008 a opět se vší pravděpodobností proti Václavu Klausovi, jakkoliv to zní absurdně, nelze takové Zemanovy choutky podceňovat.

Neměli bychom zapomínat, že i při veškerém svém loňském neúspěchu dokázal prezidentskými volbami zamíchat natolik, že kdyby nebylo jeho pochybné kandidatury, mohl dost pravděpodobně dnes na Pražském hradě sedět někdo jiný. A to, jak se každým dnem přesvědčujeme, není zrovna maličkost. Sledujme tedy i nadále Zemanovo počínání pilně a při všech jeho slovních záludech pokud možná i neomylně.