Zeman neodchází do důchodu

22. březen 2007

Miloš Zeman svým rezignačním dopisem přetrhal vazby se sociální demokracií. Na první pohled může jeho rozhodnutí působit jako gesto učiněné pod vlivem emocí. Vzhledem k Zemanovu politickému formátu lze tvrdit, že nejde o nenadálé vzplanutí vášní, ale o dobře promyšlený krok.

Ten podle všeho nemá nasměrovat jezevce z Vysočiny do definitivního politického důchodu. V něm ostatně nebyl ani v posledních letech, byť na veřejnosti tvrdil pravý opak. Do politiky zasahoval svými výroky a hlavně zákulisním vlivem. Svědčí o tom například výjezdy vlivných politiků na Zemanovu chalupu na Vysočině, nebo také to, že se neustále hovořilo o Zemanově křídle uvnitř sociální demokracie. Rozhodně nebylo náhodou, že po nástupu do čela ČSSD si dal Jiří Paroubek velmi záležet na tom, aby s důchodcem Zemanem uzavřel smír a zajistil tak ve straně klid před tehdy blížícími se volbami do sněmovny.

Po nich Zeman rozehrál partii, která by ho za určitých okolností mohla vynést až do prezidentského křesla. Jde samozřejmě o spekulaci, kterou bude Zeman vehementně odmítat. Podobné to bylo v momentu, kdy bylo jasné, že Topolánkův menšinový kabinet může ve sněmovně získat důvěru jen s pomocí některých sociálních demokratů. Nakonec byli dva a šéf ČSSD Paroubek opakovaně na veřejnosti prohlašoval, že by v tom měl mít prsty bývalý Zemanův blízký spolupracovník Miroslav Šlouf a tím pádem i Zeman.

Žádné důkazy pro toto tvrzení sice neexistují, v české politice se však na náhody nehraje, zvlášť ne v tak důležitých momentech, jako bylo druhé hlasování o důvěře vládě. Bez pomoci bývalých sociálních demokratů Pohanky a Melčáka by se Mirek Topolánek premiérem nestal a občanští demokraté by buďto skončili v pro ně smrtící koalici s demokraty sociálními, nebo na další období by opět zasedli do opozičních lavic. V případě velké koalice by pak bylo velmi pravděpodobné, že by byla vyřešena i blížící se prezidentská volba. Vítězství Václava Klause v ní by podle všeho nic nestálo v cestě. Vznik koaličního kabinetu občanských demokratů, lidovců a zelených však tyto teorie poněkud zkomplikoval. Václav Klaus sice zůstává i nadále favoritem, v Miloši Zemanovi by však mohl nalézt konkurenta. Z tohoto úhlu pohledu by jeho vystoupení ze sociální demokracie mohlo být prvním krokem.

Jaké by mohly být další, o tom lze opět pouze spekulovat. Z reakcí Jiřího Paroubka na Zemanův odchod šlo vyčíst nervozitu. Ta by se nemusela týkat blížícího se sjezdu. Je prakticky vyloučené, že by Zemanův demonstrativní odchod ze strany vyvolal v řadách sociální demokracie revoluci. O masivním odchodu členů je rovněž zbytečné uvažovat. Naopak je velmi pravděpodobné, že Paroubek post předsedy ČSSD bez problémů obhájí a že ještě upevní svoji pozici. Třeba tím, že do vedení strany budou navoleni jen jeho lidé a že by se mohly posílit pravomoci předsedy.

Zemanův vliv na další dění v sociální demokracii, nebo chcete-li jeho pomsta, může směřovat na Paroubkovu Achillovu patu. Tou je momentálně poslanecký klub ČSSD. Rozložení sil ve sněmovně zaručuje, že každý ztracený mandát velmi výrazně ubírá míru vlivu. Stačí připomenout jak diametrálně se změnila Paroubkova pozice v momentu, kdy přišel o dva poslance. Občanská demokratická strana si po změně rozložení sil obrazně řečeno nejenom v pohodě umyla bez asistence ČSSD ruce, ale zároveň uzavřela Paroubkovu ústupovou cestu do křesla šéfa Poslanecké sněmovny.

Pokud by došlo k dalšímu odlivu sociálně demokratických zákonodárců, tak by tato strana mohla zapomenout na roli opozice, která by mohla reálně mluvit například do hospodářských reforem. Přitom je veřejným tajemstvím, že někteří sociálně demokratičtí poslanci mají k Zemanovi blízko. Tudíž nelze vyloučit, že by s odstupem několika týdnů či měsíců mohlo dojít k určitým přesunům. Nemusely by být masivní, ale i tři - čtyři odpadlíci by mohli výrazně změnit poměr sil ve sněmovně. Zkrátka odepisovat Miloše Zemana a tvrdit, že odchází definitivně do politického důchodu by bylo velmi předčasné. Kdyby tomu tak skutečně bylo, ozývalo by se z Lidového domu oslavné veselí a ne nervózní výpady na Zemanovu adresu.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .

autor: Petr Hartman
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.