Žehličková politika

Působil v ženevské misi OSN, byl generálním tajemníkem Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě i zmocněncem Evropské unie pro Střední Asii. Do Ficovy vlády přišel s odhodláním přesvědčit svět, že kabinet zahrnující strany Vladimíra Mečiara a Jána Sloty nemusí být žádná tragédie.

Nemá ale lehkou práci. Vždyť si jen představte, že by medvěd ohlásil vstup do koalice s vlkem a tygrem a přesvědčoval publikum, jak budou společně naplňovat přísně vegetariánský program. Ať nahlas nebo potichu, ale přece se pochybnosti pohrnou ze všech stran nehledě na to, že mezi členy vlády budou třeba také zajíc a veverka. Pokud od nich zazní žádost, aby je okolí nesoudilo předčasně a počkalo si na skutečné kroky vlády, mají na to snad i právo, ale okolí má zase právo čekat na ony kroky se zvědavostí, napětím a možná také s obavami.

Přesně v této situaci se dnes nachází Ficova vláda. Ať už se premiér čertí jakkoliv, měl i jinou možnost, jak uspořádat vládní koalici, aby nemusel vysvětlovat, že jeho partneři se budou chovat tak, jako by se chovali ti, které si do vlády nepozval. Protože - proč by si vybral ty a ne tamty? Fico od první chvíle zdůrazňuje vůli zachovat status quo v dosaženém postavení národnostních menšin, včetně maďarské a mít dobré vztahy se sousedními zeměmi, včetně Maďarska. Jeho ministr zahraničí Kubiš dokonce říká, že vláda nebude demontovat reformy, a že půjde pouze o jejich kalibraci. K naplnění obou těchto údajných vizí, pokud to myslí vážně, si ale sociální demokraté mohli vybrat křesťanské demokraty a maďarskou koalici.

Jenže teď to vypadá, že obraz, který o sobě Slovensko budovalo čtyři roky, se ocitl v troskách za čtyři dny. A že image země bude určovat Ján Slota. Ten, který proslul výroky o tankovém tažení na Budapešť, o jejím srovnání se zemí, o hajzlech maďarských a o rušení menšinových škol na jihu Slovenska, pokud v nich nebudou dostatečné počty žáků. Což už není jen planý pokřik, protože resort školství dostala právě Slotova Slovenská národní strana. Nelogicky teď působí, že na první návštěvu vyslal premiér svého ministra zahraničí právě do Budapešti, aby vyžehlil vztahy a uklidnil obavy jižního souseda, když takové obavy vzniknout vůbec nemusely. Čistě teoreticky připusťme, že Róbert Fico v sobě cítí jakési vyšší poslání a považuje se za dostatečně silného a povolaného předělat vlky ze Slovenské národní strany na beránky. Pak zase ale nelogicky působí jeho další výroky. Když se evropským socialistům nelíbilo jeho spojenství se Slotou, Fico reagoval obviněním, že motivem této kritiky je mimo jiné vliv monopolů a maďarských socialistů.

Přitom to byl právě maďarský premiér Ferenc Gyurcsány, kdo v úterý ve Vídni vyzval, aby byla nová slovenská vláda posuzována až na základě jejích činů. Byť má Budapešť "určité obavy" kvůli protimaďarským výrokům Jána Sloty, podle Gyurcsánye maďarská vláda vychází z toho, že nový slovenský kabinet si je vědom odpovědnosti za "společné principy" Evropské unie, jejíž členy jsou oba státy.

Možná je, možná není. Český komentátor Luboš Palata tento týden v Respektu připomněl, že Fico byl dlouho více nacionalistou než levičákem. Fakt, že významná místa v nové slovenské vládě připadly majetným ekonomickým pragmatikům, že Ficovi celkem nezáleží na názoru bratrských euro-socialistů a že se sám otřel o jejich maďarskou větev, tuto domněnku jen potvrzuje. Tento rozpor mezi slovy a sklony ovšem není ve slovenské zahraniční politice jediný. Na další je zaděláno v otázce stažení slovenských vojáku z Iráku. Nebylo by na tom nic divného, někteří evropští spojenci Spojených států se rozhodly této akce od začátku neúčastnit, jiní své jednotky stáhly po volbách vedoucích ke změně vlády, což by byl i slovenský případ. Jenže i zde zaúřadoval Ján Slota a projevil své vlastenectví tím, že vojáky v Iráku označil za šašky. Navíc se příprava jejich stažení děje ve chvíli, kdy Slovensko usiluje o zrušení vízové povinnosti pro cesty svých občanů do Spojených států. Mimo jiné proto, že Slovensko je přece nezištným spojencem, který možná nemá v zahraničních misích tolik vojáků, co mnohem větší Polsko, zato podílem na počtu obyvatel je počet slovenských vojáků prý jeden z nejvyšších.

Zkrátka a dobře, pro pojmenování momentálního směru slovenské zahraniční politiky lze těžko hledat lepší slovo, než schizofrenní. Jenže, jak víme, neléčení schizofrenici jsou někdy nebezpeční pro okolí, a někdy sami pro sebe. Otázkou zůstává, kde - a zdali vůbec - je po ruce dobrý lékař.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci http://www.rozhlas.cz/cro6/audio/ Radio na přání