Zdražení elektřiny

Vyšší cena nepotěší, ale zisk ČEZu, ve kterém je rozhodujícím akcionářem stát, tedy my, těžko můžeme brát jako špatnou zprávu. Těm, kteří by snad byli v pokušení se na ČEZ zlobit, už šéf této společnosti vysvětlil, že je v tom zdražování nevinně. Roste-li poptávka, zdražovat musí, jinak bychom je mohli plísnit coby špatné hospodáře. Jinými slovy - za drahou elektřinu si můžeme sami, protože ji odebíráme a protože ji výhodně prodáváme. Je to tak logické, že s tím nelze hnout.

Podobné to je ovšem u zdražení benzínu, plynu, tepla, vody, potravin či nájemného, vše je ekonomicky dokonale v pořádku. Co může zdražit, to zdražit musí. A aby něco zdražit mohlo, musí být někdo, kdo zaplatí. Jestliže rostou ceny, je to proto, že bohatneme. Ve výsledku, pravda, nebohatneme, neboť více platíme. I to je ale logické: Jak ceny, tak mzdy totiž určuje trh. Tím se dostáváme k vysvětlení, proč tomu zdražování všichni zkoprněle přihlížíme s pocitem, že se s tím nic nedá dělat. Trh, který to má všechno na svědomí, totiž nelze chytnout za límec, nic mu nemůžeme vytmavit. Jde o abstraktní konstrukci, která platí proto, že tomu věříme.

Nejlépe to ostatně ilustruje iluze, že trh umí ceny krotit. Možná teoreticky, ale v praxi se mu nechce. Ropa, plyn a elektřina například tržně dávají přednost kartelu! Co s tím? Nic.