Zdravotní stav palestinského předáka Jásira Arafata

4. listopad 2004

Od Arafatova převozu leteckým speciálem francouzského prezidenta Chiraca uplynulo sedm dní, ale navzdory péči francouzských vojenských lékařů není dodnes známo, jakou chorobou předseda palestinské samosprávy vlastně trpí, ani jak to ovlivní situaci na Blízkém východě.

Lékaři vyloučili počáteční podezření na leukémii a pokračují ve vyšetřeních; tedy pokud je to možné, neboť ve středu večer se Arafatův stav opět zhoršil natolik, že předák musel být přemístěn na jednotku intenzivní péče a upadl do kómatu. Palestinská a arabská média jsou přesvědčena, že Arafat byl otráven Izraelci, a i kdyby ne, jeho stav se zhoršil výhradně následkem tříletého domácího vězení v Ramalláhu. Podle izraelských zdrojů trpí nějakou infekční virovou chorobou nebo rakovinou žaludku. Nejmenované palestinské zdroje zase pustily zprávu, že předák ztrácí duševní schopnosti a není jisté, zda bude fungovat stejně jako dřív. Oficiální tisková prohlášení z posledních dnů však tvrdila, že Arafatův stav zlepšuje.

Tak rozporuplné zprávy vyvolávají nejistotu na všech stranách. Izraelští politikové i veřejnost se z náhlého zhoršení Arafatova zdraví nepokrytě radují a těší se na nové palestinské vedení. Aby však nebylo mýlky, že se nezměnila palestinská strategie terorismu, došlo v pondělí k dalšímu sebevražednému atentátu v Tel-Avivu, který si vyžádal tři mrtvé a na 40 zraněných. Provedl ho zatím vůbec nejmladší - 16letý - atentátník a přihlásila se k němu Lidová fronta pro osvobození Palestiny. Izrael si je proto jistý aspoň jednou věcí - vojenská operace proti teroristům bude pokračovat dál.

Arafatův možný odchod z tohoto světa představuje určitý problém pro izraelského premiéra Ariela Šarona a jeho plán zrušení židovských osad v pásmu Gazy. Jde totiž o jednostranný krok, který vychází z izraelského postoje, že na palestinské straně neexistuje partner k jednání. Šaron chce stažení z Gazy provést po svém, vlastním tempem, za svých podmínek a bez ústupků, na které by musel přistoupit při bilaterálním jednání. Pokud by Arafat zemřel, nastoupilo by nové palestinské vedení a Šaron by mu musel dát šanci a svůj plán pozastavit. Načasování Arafatovy nemoci - dva dny po schválení plánu na stažení z Gazy izraelským Knesetem - dokonce vedlo i ke spekulacím, že Arafat zhoršení zdravotního stavu jen předstírá, aby Šaronovi udělal čáru přes rozpočet. Nový palestinský partner se však zatím neobjevil, a tak premiér prohlásil, že svůj záměr uskuteční tak, jak byl naplánován. A ve středu parlament v prvním čtení schválil zákon o evakuaci a odškodnění osadníků, který má pro realizaci plánu klíčový význam. Šaron neohroženě postupuje k svému cíli, od kterého jej neodradilo ani ultimátum čtyř jeho ministrů, kteří svůj parlamentní souhlas s evakuací podmínili vyhlášením celonárodního referenda. Šaron, jenž plebiscit vždycky odmítal, nic neslíbil a dlouho se nerozmýšlel - v úterý oznámil, že referendum nemá většinovou podporu poslanců, a proto se konat nebude. Teď je na tahu ministr financí a Šaronův hlavní politický sok, Binjamin Netanjahu, který vyhrožoval, že bez referenda odejde z vlády.

Hlavní otázkou však v této chvíli zůstává Arafat a jeho nástupnictví. Palestinský předák, který soustředil veškerou výkonnou moc ve svých rukou a bez kontroly ovládal i palestinské finance, záměrně nikdy neurčil svého nástupce, a tak se světová, a především izraelská média předhánějí ve spekulacích, kdo ho nahradí.

Je jisté, že Palestinci nemají žádnou tak charismatickou a přesvědčivou osobnost, která by se těšila srovnatelnému obdivu a respektu jako Arafat anebo přinejmenším většinové podpoře obyvatel; a také nikoho, kdo by dokázal zastavit násilí a zahájil seriózní jednání s Izraelem. Hned v neděli se sešla Palestinská národní bezpečnostní rada v čele s premiérem Ahmadem Kurájou a jeho předchůdcem v této funkci, Mahmúdem Abbásem. Ten před rokem odstoupil kvůli Arafatově neochotě podělit se o moc, ale je stále jeho zástupcem v čele Organizace pro osvobození Palestiny, a tedy druhým nejvýše postaveným mužem v hierarchii palestinských institucí. Rada po svém zasedání vydala prohlášení, že i v nepřítomnosti Arafata dokáže řídit palestinské záležitosti, ale kromě fotografie srdceryvně se tvářícího Kuráji vedle prázdné Arafatovy předsednické židle žádné podrobnosti z jednání zveřejněny nebyly.

Podle velitele izraelské vojenské rozvědky Aharona Ze'eviho se Arafat moci nevzdá až do úplného konce. Zatím panuje bezvládí a palestinské vedení je de facto ochromeno. Situace bude zcela patová, jestli Arafat zůstane nevyléčitelně nemocen, ale bude nadále udílet rozkazy. Tohoto stavu by mohly využít ozbrojené frakce a teroristické organizace jako Hamas k pokusu o ovládnutí přinejmenším částí palestinských území. Trvale nemocný Arafat by jen na neurčito zakonzervoval slepou uličku, do které se blízkovýchodní konflikt jeho přičiněním dostal. Je také otázka, zda se po amerických prezidentských volbách nezmění postoj Bílého domu k Blízkému východu. Pro Izrael je znovuzvolení George Bushe dobrá zpráva; podle Šarona neměl Izrael v Bílém domě nikdy lepšího přítele než jeho. Společně s možným odchodem Jásira Arafata z politické scény by výsledek amerických voleb mohl znamenat jedinečnou příležitost k hledání nového řešení vleklého konfliktu.

autor: gzb
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.