Zdeněk Velíšek: Východní fronta nebo Východní partnerství?

2. prosinec 2013

Názory a argumenty

Evropští lídři zpytují v těchto dnech svědomí. Z projektu Východního partnerství, zrozeného za českého předsednictví v EU, zbyly po summitu ve Vilniusu jen střepy. Pouze Moldavsko a Gruzie tam udělaly své první kroky směrem do Evropy. Asociační dohodu mají podepsat za dva roky. Už ve Vilniusu ji ale měla podepsat Ukrajina, nejvýznamnější a největší stát Východního partnerství, ale její prezident v poslední chvíli, nepochybně pod tlakem Kremlu nebo po dohodě s ním, couvl.

Předseda Evropského parlamentu Martin Schulz pak řekl, že EU podcenila hloubku vnitřní krize Ukrajiny a uznal, že zlá situace Viktora Janukovyče k obratu od Bruselu k Moskvě vlastně donutila. Z Moskvy dostane promptně pomoc, jakou by mu Evropská unie poskytnout nemohla. I hrozby Kremlu Ukrajině Evropská unie podcenila, jak nyní rovněž uznávají bruselští diplomaté. Aby si jich všimla, musel na ně veřejně poukázat sám Janukovyč.

Podobné sebekritiky ještě nemusíme chápat jako kapitulaci Evropy. Ale kapitulantsky zněl mým uším francouzský rozhlasový komentář, který tvrdil, že Evropa vlastně přehlížela právo Ruska na prosazování jeho zájmů v takzvaném blízkém zahraničí. Kdyby tohle měl být závěr, který si EU udělá z neblahého vývoje své východní politiky, musel by i nám v Česku přejet mráz po zádech.

Pokud teď Kreml a vláda v Kyjevu opravdu zatarasí Ukrajincům cestu do Evropské unie, pokusí se o totéž i v případě Moldavska a Gruzie. A pro nás ostatní, kteří se domníváme, že jsme už definitivně mimo dosah veškerých snah Kremlu o obnovení ruské sféry vlivu, vyděsí, uslyšíme-li pak znovu omluvu diplomatické porážky Evropské unie nějakým rozpačitým uznáním ruských zájmů v takzvaném blízkém zahraničí.

Snad se toho nedočkáme díky Ukrajincům. Jejich neutuchající protest proti zmaření naděje na evropskou budoucnost musí přece evropské lídry přivést k poznání, že nepodcenili jen závislost Ukrajiny na Rusku, ale také vůli Ukrajinců s ní skoncovat. Nevíme, zda jejich demonstrace vyjadřují vůli většiny či menšiny, ale do ulic vyšla zcela jistě statečná a odhodlaná část národa.

Na její volání by Evropa měla umět odpovědět. Posílilo by to její odhodlání završit cestu Ukrajiny do Evropy. A v národech, jako je náš a další, které tu cestu završily už skoro před deseti lety, by to posílilo jistotu, že vstupem do Evropské unie jsme získali krom jiných hodnot také pojistku proti nedobrovolnému vtažení zpátky do ruské sféry vlivu a že se na ni stále ještě můžeme spolehnout. Pokud ji ovšem sami neznehodnotíme volbou špatné zahraničněobchodní či energetické strategie, která se posléze ukáže jako fatální handicap.

autor: Zdeněk Velíšek