Zdeněk Velíšek: Ve hře je mnohem víc než Krym

Média nemohla nabídnout jinou odpověď, když evropští politici adresovali Moskvě jen výzvy k upuštění od vojenské síly, ale na to, co sami označovali za porušení mezinárodního práva a co Obama a Merkelová kvalifikovali i v telefonátech s Putinem jako nepřijatelné, na to žádnou účinnou odpověď po ruce hned neměli.

Dnes už ale přece jen je možné vyjmenovat pár opatření, která byla nebo budou podniknuta k tomu, aby Moskva začala přemýšlet o tom, za jakou cenu je ochotna dovést svůj záměr dokonce.

Tady je ale na místě říci, v čem její záměr spočívá. Podle mě nikoli v odtržení Krymu od Ukrajiny, jak už Putin dnes mezi řádky téměř potvrzuje, ale ve zmaření proevropské orientace Ukrajiny, což se také dá odvodit z jeho posledních vyjádření.

Kdosi, nevím už kdo, řekl: „Rusko bez Ukrajiny nemůže být velmocí, Rusko s Ukrajinou nemůže být demokratické.“ Že Rusko chce být velmocí, je jisté. Odtržením Krymu by ale nezabránilo podpisu asociační dohody Ukrajiny s Evropskou unií, až ta se znovu v Kyjevu octne na stole. Naopak Krym jako součást Ukrajiny, ale jednoznačně proruská součást, tomu spolu s prosazením proruské orientace na celém východě Ukrajiny zabránit může. Proto také ten dodatečně napsaný „zvací dopis“ Janukovyče ruské vládě ke znovunastolení starých pořádků na celé Ukrajině.

Čtěte také

Na východě Ukrajiny se o to svádí už nyní zápas i bez ruské vojenské přítomnosti. A budou-li krom Krymu ještě i v další, podstatně větší části země staré pořádky nastoleny, bude cíl Moskvy splněn. Kyjevská vláda nebude mít možnost přihlásit se k evropské myšlence jménem všech Ukrajinců. Asociační dohoda zůstane v zásuvce. Ruští vojáci zůstanou na Krymu.

Historie se někdy až nápadně opakuje, řekneme si pak u nás. A některým z nás, stejně jako Polákům a obyvatelům pobaltských republik, přejede mráz po zádech.

Ta otázka, co se dá proti tomu dělat, je akutní, a odpověď, že nic, by neměla přicházet v úvahu. Co tedy? Především nedopustit, aby ukrajinsko-ruská studená válka přešla v horkou. To je pro Evropskou unii či NATO a pro státy, které té konfrontace nejsou přímo účastny, těžké zařídit.

Musejí tedy udělat minimálně vše pro to, aby ji nerozpoutala ukrajinská strana. Zejména, když Putin sám prohlašuje, že další vojenské aktivity už na Krymu nepotřebuje. Aby nepadl žádný výstřel, a zejména aby nepadl z ukrajinské strany, o to se lze pokusit urychlenou pomocí vládě v Kyjevu odstraňovat všechny potíže, které v současné době umocňují zoufalost obyvatelstva. Je jich dost i mimo to bezprostřední nebezpečí války s Ruskem, a jsou všechny velmi vážné. Chaos je také smrtelným nebezpečím pro Ukrajinu. A v tomto ohledu může zatím Evropa udělat hodně.

Krom toho mohou Evropa s Amerikou a možná i s ostatním světem dělat vše proto, aby Rusko pochopilo, jak se svým počínáním fatálně izoluje ve světě, v kterém platí, že žádná partikulární síla nemůže natrvalo odolávat silám globalizace. Ale izolace Ruska, řečeno slovníkem tržní ekonomiky, by rovněž měla svou cenu.

To odradí leckterou vládu od zmrazení vztahů s Ruskem. Zejména když si nepoloží otázku, zda vyšší cenu nezaplatí Evropa za ztrátu důvěry Ukrajinců a těch ostatních, kteří ještě věří v sílu evropské myšlenky.