Zdeněk Velíšek: V Německu o Evropě

20. září 2013

Dá se říci bez přehánění, že spolu s Němci prožívá předvolební atmosféru celá Evropská unie. Aspoň tedy její politická sféra. Volby do německého Bundestagu neměly ve více než půlstoleté historii této evropské struktury ještě nikdy takový význam jako tentokrát. Zasloužil se o to souběh tří faktorů: evropské dluhové krize, schopnosti Německa přežít ji bez otřesu a ještě být záštitou eura, tedy států eurozóny.

Tím třetím faktorem byl vývoj ve Francii. Už za Sarkozyho nedokázala udržet krok s Německem a dříve rovnocenný německo-francouzský tandem v čele EU dostal pro Francouze potupnou přezdívku Merkozy. Sarkozyho nástupce Hollande nejen že nechtěl riskovat, že se stane příponou v přezdívce Merkollande, ale hlavně neudržel Francii v pozici druhého lídra Evropy, protože ekonomika jeho země, na rozdíl od německé, byla krizí silně pocuchána a nemohla být ani vzorem ani nadějí na vyvedení Evropy a eura z krize. Hollande postavil Francii do čela těch podobně pocuchaných států evropského jihu a stal se v Unii jakýmsi protihráčem, protipólem Merkelové. Na chvíli.

Aliance evropského jihu - kterou proti Merkelové utvořil s Italem Mariem Montim a se Španělem Marianem Rajoyem neobstála. Evropa se raději spolehla na schopnosti Německa pomáhat, než na jejich slib, že hospodářský marasmus změní v hospodářský růst. Dá se říci, že Angela Merkelová se stala jediným evropským lídrem bez vlastního přičinění, tedy bez toho, že by si byla přála zůstat naprosto sama v tak nezaviděníhodném postavení. Fakt, že v něm obstála, aniž tím Německo citelně poškodila, a že v Evropě navíc obhájila německý ekonomický model, to dnes patří k faktorům, které z ní doma dělají favorita nedělních voleb.

A ty jí patrně zajistí také další neoficiální «mandát» osamělého evropského lídra. O ten termín tandem možná Evropská unie nepřijde: automaticky se tandemem stanou dvě města: Brusel, jako centrum moci úřední, tedy administrativní, a Berlín, jako centrum politické autority. Toto bizarní uspořádání evropské struktury je samozřejmě z řady důvodů možné napadnout. Není ale možné je nahradit. Není čím. Osmadvacet suverenit nenabízí zatím jiné řešení. Budoucnost toho dosavadního řešení, podmíněného suverenitou Angely Merkelové na domácí půdě, teď závisí na německých voličích. Pokud jejich hlasy změní třeba jen složení německé vládní koalice, což se se patrně stane, Evropu to může rozkolísat a důvěru světa v její postkrizovou regenerační schopnost oslabit. Proto ten zájem politické Evropy, ale i světa financí, o nedělní volby v Německu.

autor: Zdeněk Velíšek
Spustit audio