Zdeněk Velíšek: Encyklika jako manifest?

Alespoň obsah Františkovy encykliky vybízí k tomu, aby byl chápán jako poselství lidskému rodu, a ne jen věřícím katolíkům či, v širším náboženském smyslu, křesťanům. Jeho podstatou je připomínka odpovědnosti člověka za planetu, na níž se zrodil.

Ta jednoznačně zapadá do politického repertoáru dnešní doby. Zapadá dokonce do politické agendy letošního roku.

Na jeho konci se bude konat v Paříži jedna z oněch velkých konferencí OSN, které hned po skončení studené války obrátily pozornost mezinárodního společenství k faktu, že nejen válečná hrozba, ale i zdánlivě politicky neutrální lidské aktivity jsou schopné zachránit nebo zahubit život na planetě.

Čtěte také

Hned první z těch konferencí, konaná v r. 1992 v Rio de Janeiru, v lidstvu probudila strach z globálního oteplení, o pět let později konference v Kyótó stanovila konkrétní cíle boje proti němu, ale po dalších dvanácti letech, v Kodani, konstatovalo lidstvo, že boj s klimatickou změnou prohrává.

Letošní pařížská konference mu má stanovit nové cíle. Soudě podle návrhů nedávného summitu G sedmičky budou až neuvěřitelně ambiciózní: například snížení emisí skleníkových plynů o 40 až 70 procent do r. 2050 a úplný konec éry fosilních paliv do konce století.

Logo|foto:Český rozhlas

Konkrétní mety nejsou předmětem papežovy výzvy k tomu, aby se lidstvo ujalo s veškerou vážností své odpovědnosti za planetu, ale jeho dvaadevadesátistránkový elaborát o vztahu mezi lidskými aktivitami, a to i politickými, a klimatickou změnou bude určitě hodnotným příspěvkem hlavy církve ke světským snahám o záchranu života na planetě.

V tom ale nespočívá jedinečnost poselství obsaženého v ecyklice papeže Františka. Františkova jedinečnost je v něčem jiném. V tom, co jsme už mohli sice menší měrou, ale i tak dost výrazně zaznamenat takřka ve všech jeho projevech. I v této globální tématice se papež František staví na stranu chudých, bezmocných a strádajících.

Čtěte také

Ne nadarmo pochází někdejší biskup Jorge Mario Bergoglio z kontinentu, na kterém se do historie církve zapsalo i krátké období sociálního militantismu.

Ve své první encyklice poukazuje František bez obalu na vztah mezi příčinami klimatické změny a neúměrnou spotřebou v bohatých zemích na úkor obyvatel těch chudých.

Logo|foto:Český rozhlas

Papež neváhá vyslovit ani takovouto kritiku uspořádání dnešního světa: Zahraniční dluh chudých zemí podléhé kontrole, ale ekologický dluh nikoli. A ten podle papeže vzniká tím, že bohaté rezervy biosféry zemí méně rozvinutých jsou na úkor jejich obyvatel vyčerpávány ve prospěch bohaté části lidstva.

Svou první encyklikou napsal František nejen poselství věřícím, ale, jak to tak vypadá, také manifest určený politikům. Už teď o něm vzniká polemická debata.

Bude škoda, jestli v ní zanikne to nejcennější z papežova poselství: výzva k větší odpovědnosti člověka za planetu Zemi.