Zdeněk Velíšek: Barrosův nástupce, jeho image a vize

Myslím, že česká politická scéna by někdy v budoucnu mohla klidně své evropské ambice podepřít těmito dvěma precedenty. Barroso a Juncker jsou stejní ještě v jedné věci: jsou jazykově skvěle vybaveni.

Bylo požitkem sledovat, jak Juncker ve svém dlouhém expozé přecházel z francouzštiny do němčiny a angličtiny, jen aby bylo jasné, ke komu se zrovna obrací.

Sociální otázky přednášel německy pro předsedu parlamentu, německého sociálního demokrata Martina Schulze. Ostatně sociální tématika, to právě bylo něco, čím se asi Juncker chce odlišit od ekonomisticky uvažujícího Barrosa.

Čtěte také

Dal to najevo hodně emfaticky: "Brzo tu v Unii budeme mít devětadvacátého člena, stát nezaměstnaných, když s tím nic neuděláme, vykřikl téměř na začátku projevu. Naději vkládá do inovativních myšlenek, ale také, tady pozor, do přesměrování evropských dotací.

Své vize opírá Juncker, i to je třeba připomenout, o předchozích pětadvacet let práce v řízení Unie a pět za sebou jdoucích premiérských mandátů v Lucembursku, Juncker byl premiérem nepřetržitě 18 let! Má na čem stavět.

Svůj plán na těch příštích pět let nazval: Nový elán pro Evropu: program zaměstnanosti, růstu, spravedlnosti a demokracie. Tomu slovu spravedlnost dával ve svém expozé často smysl sociální spravedlnosti nebo i rovnosti.

Jean-Claude Juncker|foto: European Parliament

Ve své evropské vládě chce mít například důstojné zastoupení žen, a začíná to být pro něj kámen úrazu. Národní vlády mají v Komisi jiné zájmy než genderovou paritu! I jiné Junckerovy priority jsou odlišné od někdejších představ ideální Komise: Jeho evropská vláda má být politická.

Ty předchozí spíš plnily roli exekutivy, výkonné moci, než aby se ujímaly politické iniciativy. Iniciativnější než dosud, chce mít Juncker zejména zahraniční politiku Unie. Budoucí šéf Komise chce také mnohem bohatší zpětnou vazbu mezi evropskou administrativou a evropskou veřejností.

Jeho designace na budoucí post ostatně proběhla demokratičtěji, než tomu bylo dosud, v úterý to bylo poprvé, co v parlamentu proběhlo skutečné hlasování o předsedovi Evropské komise, a Junckera to vlastně zavazuje k rozšíření zpětných vazeb mezi Komisí a zastupiteli evropské veřejnosti.

Čtěte také

Evropané mají za pět let jeho úřadování v Bruselu pocítit, že Unie je tu skutečně pro ně. Chvályhodné! Jenomže už v těchto dnech musí Juncker v jednáních o složení Komise bránit tyto ušlechtilé principy před pragmatickými nároky těch, co Evropskou unii chápou stále ještě jen jako velkosklad svých národních jistot či pole svých stranických zájmů.

U Jeana Clauda Junckera bych rád věřil, že pro něho má slovo Evropa smysl nadnárodního a nadstranického projektu, na kterém stojí za to pracovat. Uvidíme, zda je to pravda, a zda to zvládne.