Zdeněk Lukeš: Podaří se oživit pražská nábřeží?

14. červenec 2010

Dostal jsem se teď shodou náhod dvakrát na pražskou pravobřežní náplavku a byl zvědav, co se tam po četných slibech magistrátu změnilo k lepšímu. Měla tu totiž vzniknout promenáda, která by oživila tuto atraktivní, ale dosud spící část města.

Od budovy Mánesa na Masarykově náměstí jsem se vypravil pěšky a pak na kole až pod Vyšehrad, respektive do Braníka. No, výsledek revitalizace nábřeží nic moc.

Je tu nová cyklostezka, o sobotách se tu konají bleší trhy, kotví tu lodi, můžete si tu dát dokonce borůvkové pivo a přitom si prohlížet výtvarná díla studentů Kurta Gebauera z VŠUP – třeba poněkud ošoupaného křížence ovce a labutě, pohupujícího se na hladině Vltavy.

Naproti přes řeku na smíchovské straně je vidět každoročně budovaná písčitá pláž, ale pamatuju ji před pár lety mnohem atraktivnější s písečnými dunami a bazénkem. Přesto, že bylo horko, ležela tam na písku jej jedna slečna.

Zajímavější je to o kus dál proti proudu řeky v Braníku. Za stále více se rozpadajícími ledárnami – krásném secesním areálu, který přímo vybízí k nějakému zajímavému využití – je síť cyklostezek, pěkná nábřežní alej a louka na opalování až k novému golfovému hřišti.

Mrtvě naopak působí pražské ostrovy, kde jsou sice veslařské kluby, ale jinak nic, co by lákalo Pražany. Podobné je to ostatně i na opačném konci Prahy – na Štvanici navzdory všem slibům zůstává jen rozpadající se dřevěná bouda kluziště a tenisový areál, nebyly postaveny slibované lávky pro pěší z Karlína a Holešovic a místo, kde bývala až do povodní oblíbená plovárna, zarůstá býlím.

Na Císařském ostrově za Stromovkou je sice jezdecký areál, ale velké území směrem k čističce, kde bývaly zahrádkářské kolonie, je stále mrtvé.

Nedávno jsem byl v Bratislavě a tam jsem viděl něco, co jsem Slovákům upřímně záviděl. Přímo ve středu města na břehu Dunaje vzniklo nové nákupní centrum, architektonicky zajímavé, dokonce s jakousi zmenšenou kopií londýnské „okurky“.

Na ně navazuje budova nového SND (dokonce se tam na piazettu vrátila socha Šalounova lva a Kafkův pomník M. R. Štefánika). Na tom by ovšem nebylo nic zvláštního, kdyby se podél těchto budov neobjevilo skvěle řešené nábřeží.

Když vyjdete z dlouhé kryté pasáže směrem k řece, najdete řadu letních restaurací, kaváren a cukráren s dětskými hřišti a na ni navazující upravenou svažitou travnatou plochu se stromy, kde se báječně leží nebo posedává na lavičkách.

Můžete sejít až k řece nebo vyjít nad ni po několika kovových lávkách – molech. Tady to za hezkého počasí skutečně žije. Přitom je to architektonicky nenáročné, jednoduché a příjemné!

Tak takovou promenádu bych rád viděl v Praze. Vzhledem k tomu, že ji nelze vybudovat na kamenné navigaci a vyžaduje pozvolný svah k vodě, upínám svou naději ke karlínskému břehu.

Tady má vzniknout protipovodňový val, který lze pokrýt travou a ve výsledku by to mohlo vypadat podobně, jako ve slovenské metropoli. Jenom, aby někoho nenapadlo vybudovat tady golf nebo nábřeží zastavět administrativními budovami nebo hotely!

V územním plánu se – pokud vím – počítá s bytovými domy. Ale prosím žádná kondominia pro vyvolené, ohrazená vysokou zdí. Nábřeží by mělo sloužit všem Pražanům. Je to skvělá příležitost, vybudovat konečně v Praze místo s příjemným přístupem k řece, přívětivé a s přírodní atmosférou.

Autor je historik architektury

autor: Zdeněk Lukeš
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

jak_klara_obratila_na web.jpg

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

Koupit

Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.