Zdeněk Lukeš: To naše a to cizí umění
Byl jsem po čase se svými studenty ve Veletržním paláci, kde je umístěna sbírka moderního umění Národní galerie. Byla shodou okolností první středa v měsíci, kdy je otevřeno až do osmi hodin večer. Měli jsme tak dost času projít prakticky celou stavbu. Zmizela expozice umění XIX. století, která se provizorně stěhuje do Jiřského kláštera, aby nakonec natrvalo zakotvila v Salmovském paláci, ten však musí být nejdřív rekonstruován. To je asi v pořádku - stavba na Hradčanském náměstí na počátku předminulého století vznikla, a tak to tam bude sbírce obrazů z přibližné téže doby snad slušet.
Expozice XX. století se dočkala ve Veletržním paláci určitých úprav, zdá se mi, že je tam méně exponátů, což je jistě dobře. Panely ovšem nevypadají nejlíp, propisuje se jimi konstrukce skrytá za plátnem a někde jsou patrné otisky obrazů, které byly později svěšeny a vyměněny za jiné.
Ale budiž, to lze jistě napravit. Nehodlám ani polemizovat s tím, zda je výběr spravedlivý, či zda se na některé umělce přece jen nezapomnělo. Ctím autorský výběr Knížákův i Vlčkův a nemůžeme mít všichni stejný vkus. Ostatně noví kurátoři jednou představí zase ten svůj pohled na moderní umění.
Vadí mi ale jiná věc. To věčné dělení na umění "naše" a cizí. To je patrné i v nejnověji otevřené expozici NG ve Schwarzenberském paláci, kde se vystavuje "české" baroko. Výraz "český" je jednak dost matoucí, zejména, vztahujeme-li ho k umění dávnějších epoch. Ale nakonec i u moderního umění jsme často na rozpacích: kam zařadit takového Brömseho?
Skvělý malíř a grafik a profesor pražské AVU byl Němec, který se narodil v Praze, prožil v ní skoro celý život a zemřel v Mariánských Lázních. Knížák umístil jeho obrazy mezi cizí umělce. Co Adolf Loos? Němec narozený v Brně, ale s československým občanstvím. Kam s ním?
Ten by asi taky skončil mezi cizinci, ač ovlivnil mnohé české architekty a zanechal na našem území řadu staveb, dokonce i tu svou snad nejlepší - Müllerovu vilu. Loos má ovšem štěstí - jako architekt je představen na ochozu malé dvorany, kde k selekci nedošlo.
Já bych naopak dal české umění do přímé konfrontace se zahraničním. Jistě, unikátní Kramářovu sbírku bych vystavil pohromadě, ale proč by přes uličku nemohly viset třeba plátna Fillova - v přímé konfrontaci s Picassem? Mnohé by se tím myslím vyjasnilo... Některým výtvarníkům by srovnání s jejich vzory možná uškodilo, jiným jistě ne. Takový Gutfreund by jistě francouzským kubistům ostudu neudělal.
Stejná konfrontace by pomohla i současným umělcům a byla by na místě i v případě toho baroka nebo renesance. Proč by v jednom sále nemohl být vlámský nebo italský mistr vedle Brandla nebo Kupeckého? Etapa národovectví XIX. století nebo neblahé éry Zdeňka Nejedlého je snad už za námi. Takhle mám pocit, že se někdo této konfrontace obává. Podle mého názoru naprosto zbytečně.
Autor je historik architektury
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
