Zdeněk Lukeš: Jak (ne)vyhubit v Praze turisty
Nedávno mi volala redaktorka Martina Klapalová z Lidových novin. Co prý říkám tomu, že Pražská informační služba pronajala některé památky a že tam nájemci budou mít různé atrakce - třeba chlapíky v dobových kostýmech, kteří budou vábit turisty k návštěvě Mostecké věže nebo Prašné brány. Odpověděl jsem, že různé atrakce pro turisty vymýšlejí i kasteláni státních hradů a zámků a že na tom nevidím nic tak špatného, ale na posouzení kroku PIS bych si počkal, protože nemohu hodnotit něco, co ještě ani nezačalo.
Druhý den novinách jsem se ovšem dočetl, že jsem - na rozdíl od zástupců Klubu za starou Prahu - příznivcem podobných komerčních aktivit. Hlavní smysl mé odpovědi paní Klapalové - že se nebudu vyjadřovat k akci, která ještě nezačala, tam ovšem byl pominut... Prostě se to jaksi nehodilo do krámu. Ale budiž, konečně jeden chlapík s halapartnou v tom blázinci na Karlově mostě navíc...
Nicméně co vlastně s tím s tím? Často slýchám od různých pražských intelektuálů nářek nad tím, jak se město proměnilo v prodejnou děvku, Královská cesta je zaplevelena odpornými kýči, všude samí turisté a domácí člověk zde není vítán... A pak sentimentální vzpomínky na oprýskané uličky a tu pravou atmosféru Franze Kafky. Všude skoro prázdno, jen támhle podél zdi, do níž pan Boudník vyrývá své obrazy, se plouží fotograf Sudek...
No, já Královskou cestou už léta nechodím, snad jen v noci, kdy je téměř pustá. Naštěstí je v centru Prahy pořád dost míst, která turisté nenavštěvují, a jsou to místa nádherná... Nemám ale pro zneklidněné kolegy téměř žádné řešení. Snad jen dobrovolný návrat k totalitě. Uzavřít hermeticky hranice, cizince vyhnat a na pěších zónách povolit jen prodej předem schválených hraček od Jiřího Trnky, Sutnarova skla a lidového umění z Krásné jizby.
Necháme-li stranou úvahu, co je to vlastně to lidové umění, je to samozřejmě nesmysl - právě turistický ruch přináší naší metropoli obrovské zisky. Díky nim lze například opravovat domy, dláždit ulice, vracet do nich litinové lampy, rehabilitovat parky a různá zákoutí. Přitom nám to bohatství spadlo do klína. Stačilo ho jen opravit a udržovat.
Po Královské cestě bude proudit tisícihlavý dav stejně tak jako před madridským Pradem, v okolí Louvru v Paříži nebo Toweru v Londýně, či na tokijské Ginze a newyorské Park Avenue. A ten dav nebude dbát všech varování estetiků a bude dál kupovat kýčovité suvenýry, nevkusná trička a hrnky, broušené sklo (vyrobené navíc asi v Číně), dřevěné hračky, které se nám ostatně kdysi líbily, ale teď už nám taky lezou na nervy, jak jsou všude...
Přesto bych neházel flintu do žita. Snad jsou jisté možnosti, jak alespoň trochu tuto trasu - a jí podobné - vylepšit. Magistrát by měl zakázat ty různé jeskyně bez vchodových dveří, měl by nařídit, aby prodejci používali kvalitní design a materiály pro označení svých obchodů, aby zmizely všudypřítomné stojany s nápisy. Mělo by dojít k redukci směnáren a možná by měli být daňově zvýhodněni ti, kteří v této operetní atmosféře budou prodávat normální zboží.
Autor je historik architektury
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
