Zdeněk Lukeš: Ach, ty krásné trafostanice!
Trafostanice - to jsou ty ošklivé betonové krabice, které stojí na různých místech ve městě a dělají zpravidla ostudu, neboť o nějakém hezkém architektonickém řešení se nedá hovořit, navíc jsou celé počmárané sprejery. My je vlastně už ani nevnímáme. A přesto je několik velmi hezkých příkladů, kdy se tyto utilitární stavby podařilo navrhnout tak, aby se staly svébytnými uměleckými díly.
Specialistou na trafostanice byl například známý architekt a profesor pražské AVU Jaroslav Fragner, mimo jiné také předseda slovutného spolku Mánes a architekt Pražského hradu. Na přelomu 20. a 30. let získal zajímavou zakázku na stavbu elektrárny v Kolíně a také na projekt několika měníren pro ESSO - Elektrárenský spolek středočeských okresů. Dal jim funkcionalistický kabát, ale nemaskoval, že jde o technické dílo. Nejhezčí Fragnerovo trafo stávalo v Kostelci nad Černými lesy, bohužel bylo později necitlivě přestavěno.
Další pěkné trafostanice navrhl architekt Josef Kříž, spoluautor známé budovy pražských Elektrických podniků. Právě pro pražské tramvaje projektoval trafa na Bořislávce a na Vypichu - obě s unikátní ocelovou konstrukcí, přiznanou na fasádě. Dnes už existuje jen druhá z obou stavbiček.
Přímo specialistou na měnírny se stal Gočárův a Fragnerův žák z pražské AVU Josef Mlíka, který ještě jako student projektoval sérii těchto staveb v několika pražských lokalitách, do dnešních dnů však zřejmě přežila jen ta za železničním viaduktem v Partyzánské ulici v Holešovicích. I tentokrát se jednalo o hezkou funkcionalistickou architekturu.
Ještě noblesnější bylo trafo v Praze-Libni, v tzv. Haydrichově zatáčce. Navrhl je absolvent pražské techniky Eduard Hnilička, autor paláce pražské YMCA Na Poříčí a mnoha vil. Objekt tu stojí dodnes, přímo pod Bulovkou na rušné mimoúrovňové křižovatce, bohužel je celý posprejovaný.
Snad nejparádnější trafo - opět pro pražské Elektrické dráhy - však stojí na Klárově. Vzhledem k blízkosti areálu Pražskému hradu mu byla věnována velká pozornost. Budova, stojící přímo proti ústí Starých zámeckých schodů, je tak honosná, že ji mnozí považují za dílo hradního architekta Plečnika, ale skutečným autorem byl žák Jana Kotěry Vojtěch Kvasnička, mj. autor nemocnice Na Františku. Tentokrát nejde o funkcionalismus, ale o moderní klasicismus.
Jak využít trafostanice, když doslouží, pak ukazuje příklad z nedávné doby: adaptace konstruktivistického objektu na rohu Jindřišské a Jeruzalémské ulice od Františka Alberta Libry na administrativní budovu. Ta se podařila architektu Ladislavu Lábusovi tak, že měnírna nic neztratila ze svého půvabu industriální stavby. Teď jen ještě doplnit na průčelí slavnou světelnou plastiku Zdeňka Pešánka, která kdysi zdobila tento objekt, známý kdysi pod názvem Edisonova transformační stanice.
Autor je historik architektury
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
