Zbraně doby napoleonské

Bitva tří císařů

Druhého prosince jsme si připomněli výročí slavkovské "bitvy tří císařů". Jižní Morava tehdy byla svědkem střetu tří významných panovníků oné doby: císařů Napoleona I., Františka II. a cara Alexandra I. Napoleon Bonaparte potvrdil pověst neporazitelného vojevůdce a období napoleonských válek tak skončilo až o deset let později porážkou francouzských vojsk u Waterloo nedaleko Bruselu spojeneckými armádami Pruska a Anglie.

Prohraná bitva ukončila "stodenní císařství" a znamenala pro Napoleona ztrátu trůnu. Ten zbytek života strávil jako zajatec na ostrově svaté Heleny. Dodnes napoleonské války fascinují nemálo lidí. Čím byly tedy z hlediska vojenských dějin tak významné?

Chladné i palné zbraně hrály za napoleonských válek důležitou úlohu. Ty palné vytlačily během 17. a 18. století z výzbroje pěchoty kopí, píku i halapartnu. Naopak ve výzbroji jezdectva si chladné zbraně uchovávaly i nadále své významné postavení. Objevila se i zcela nová zbraň - palaš, která převzala bojovou funkci středověkého meče.

Palaš a šavli tedy řadíme k chladným zbraním. Lišily se nejen tvarem, rozměry, ale i potřebami armád různých zemí. Nejednotnost se ještě prohlubovala užíváním velkého množství ukořistěných zbraní. Na konci 18. století a začátkem 19. století se svého rozvoje a výrazného rozšíření dočkal také bodák. Hlavní pozornost ovšem byla během napoleonských válek věnována ručním palným zbraním, k nim řadíme pušky a pistole. Až na nepatrné výjimky se jednalo o předovky s křesadlovým zámkem. Křesadlové zbraně již na přelomu 17. a 18. století nahradily levnější pěchotní muškety s doutnákovým zámkem a konstrukčně složitější jezdecké karabiny a pistole se zámkem kolečkovým. Křesadlové zbraně tak měly za sebou stoletý vývoj a z toho důvodu za napoleonských válek docházelo pouze k jejich dílčím úpravám.

Zajímavé je i zamyšlení nad tím, v čem spočívala Napoleonova vojenská genialita. Napoleon stavěl na první místo naprostý pořádek a morálku vojska, skvělým řečnickým projevem si vždy zjednal autoritu a objasnil cíle, kterých mají vojáci dosáhnout. Přímo otcovská péče vyvolávala u vojáků výbuchy radosti a nadšení z jeho přítomnosti. Napoleon také věnoval mnoho času každému válečnému tažení, každé bitvě. Raději útočil, než se bránil, snažil se vždy vnutit soupeři svou vůli. Oblíbenou specialitou byl nečekaný útok na nepřátelský střed a křídelní obchvat. Novou zbraní byla jeho garda, tj. elitní záloha dokonale vycvičených mužů.

Dalším velikým triumfem byl jeho odhad osobností. Napoleon byl připraven udělat maršálem i obyčejného neurozeného vojáka. Vyšší posty pak měli na starosti jeho nejbližší.

Důsledky Napoleonova vpádu do evropských zemí byly na jednu stranu pozitivní. Přinášely s sebou modernizaci státní správy, právního systému, hospodářského systému, likvidaci feudálního systému i s ním spojené národní cítění. Na druhou stranu války přinesly rozvrat a utrpení. Přesto si Napoleon Bonaparte vytvořil pověst neporazitelného vojevůdce a slavného panovníka, jehož připomíná nejdno známé výtvarné dílo.

Celý rozhovor s Mgr. Janem Tetřevem o zbraních v době napoleonských válek si můžete poslechnout v historickém magazínu Zrcadlo, který měl premiéru 30. 11. 2007.