Zato my nelynčujeme černochy!

17. březen 2008

Reakcí některých vlád na zprávu amerického ministerstva zahraničí o stavu lidských práv komentuje publicista Jefim Fištejn.

Hloupost může třískat o zeď na různé způsoby a přijde nastejno, zda to zní dunivě nebo zvonivě. Na americkou zprávu o stavu lidských práv ve světě třeba taková Čína reagovala rozdurděným prohlášením, že ji nemá čemu poučovat země, kde střelnou zbraní za rok zemře na 30 tisíc lidí.

Teď si Peking jistě mne ruce, že po tak vtipné odpovědi může v klidu střílet ostrými do Tibeťanů, a než se prostřílí k počtu 30 tisíc mrtvých, bude na tom z hlediska lidských práv pořád relativně slušně. Připomíná to rouhačství neznabohů, kteří plivou do nebe s poukazem na to, že i Vatikán se má za co stydět, neboť kněží občas przní své ministranty. To je sice fakt, ale pravda to není.

Celá pravda je taková, že pro zachování lidskosti hodnoty víry jsou důležitější než dějiny církve, které mohou být jakkoli poskvrněné, ale není ve světě jiné, váženější instituce, jež by nám ty hodnoty směla stále připomínat. Amerika je nedokonalá a byla zatroleně nedokonalá už tehdy, když nadvakrát osvobozovala Evropu nebo pomáhala Československu ke zrodu, a přes celou její nedokonalost není jiné mocnosti, která by přísahala na lidská práva a zároveň měla váhu potřebnou k jejich prosazování.

Nějaký tichomořský ostrůvek, obydlený jen Robinsonem a jeho Pátkem, je možná dokonalost sama, leč nabádání k dodržování lidských práv by bylo od něj bráno jako povedený žert. Žalostně působí celoživotní rouhač, který před smrtí zve velebníčka k poslednímu pomazání. Žalostně vypadá i politik, který nejdříve upírá Americe morální autoritu, a poté se s ní chce paktovat a pod jejími křídly hledá bezpečnost. Jakoby tím říkal: každý lotr je mi dobrý, jen když má svaly.

Za hlubokého totáče, když ještě vysílalo Rádio Jerevan, na americké výtky o pošlapávání lidských práv odpovídala Moskva po trudnomyslné pauze: Zato my nelynčujeme černochy! A vskutku, černochů se v Rusku lynčovalo nápadně málo. Tehdy se zdálo, že se tomu vtipu musí každý zasmát, jak je trefný a snadno pochopitelný. Ale komunisti se tomu vtipu nesmáli. Oni té odpovědi tleskali už tenkrát.

Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.