Zašlá krása Tančírny v Račím údolí

Návštěvník zde může zavítat nejen do Bílé Vody, kde se nachází rozlehlý klášterní areál, ale také třeba do města Javorník, kde na zámku Jánský vrch za dob barokních pobýval hudební skladatel Karel Ditters z Dittersdorfu. Odtud je pak možné vyrazit do přilehlých Rychlebských hor, které vás směrem k jihu přivedou až k pramenům řeky Moravy u Kralického Sněžníku. Ukryta ve stínu lesů tohoto pohoří a přitom na dosah od Javorníku se nachází i pozoruhodná památka.

Secesní budova, které místní přezdívají Tančírna (něm. Georgshalle), vznikla na začátku 20. století na popud vratislavského biskupa, pod jehož církevní správu tento cíp Slezska spadal. Částečně zděná, ale převážně dřevěná a vitrážovaná budova byla původně navržena jako společenské centrum. V Račím údolí, kde se Tančírna nachází, v té době stálo asi pět výčepních či restauračních zařízení. Není tedy divu, že dolní část údolí žila bohatým společenským životem a byla oblíbeným výletním a turistickým cílem.

Secesní Tančírnu, sloužící jako restaurace, taneční sál a penzion, nechal postavit vratislavský biskup Georg Kopp v letech 1906-1907, a to na místě zbourané parní pily. Podle kardinála Koppa (1887-1914), který je znám i jako zakladatel kněžského semináře ve Vidnavě, získala Tančírna i své jméno - Georgshalle.

Zděné přízemí se samostatným vchodem bylo rozděleno na dvě hlavní části, další dvě místnosti se nacházely v přístavbě. V severní části přízemí byla umístěna velká kuchyň, výčep a přípravna. V jižní části se nacházela zásobní komora (špajz) a dvě obytné místnosti. Nebylo zapomenuto ani na sociální zařízení a dokonce na výtah, kterým se jídlo a pití dopravovalo nahoru do sálu. Vnější schody vedly k přes 20 metrů dlouhému lokálu a tanečnímu sálu, který byl zbudován celý ze dřeva a skla. Sál byl obklopen verandou. Dodnes je patrné, že obložení bylo barevně lakované a dřevěné trámky byly zdobeny plastickými ornamenty (zejména vinnou révou). Nejkrásnější a zároveň také nejohroženější částí Tančírny jsou barevné vitráže, v modrém a zeleném tónu, složené v secesním kánonu. Celá budova byla elektrifikována.

Z uvedeného je patrno, jak solidní a výstavná byla budova Tančírny v prvních desetiletích po svém postavení. Vzhledem k historickým událostem a změnám ve společnosti však po druhé světové válce započala etapa postupného chátrání tohoto dříve podmanivého objektu. Ještě v padesátých letech byla Tančírna využívána ke společenským účelům. Několik posledních desetiletí však bez zájmu současných vlastníků chátrá a hrozí jí úplné zřícení.

Logo|foto:Český rozhlas

I proto se o její záchranu aktuálně zasazují členové jesenického Hnutí Brontosaurus. Zašlá krása Tančírny je totiž stále patrná. Pokud se však objekt nepodaří v nejbližších letech alespoň částečně rekonstruovat, české Slezsko pravděpodobně přijde o jeden ze svých secesních skvostů.

Ještě nedávno nebyly vyhlídky na záchranu Tančírny příliš optimistické. Právě v těchto dnech však jednají České dráhy, které jsou vlastníkem objektu, s blízkou obcí Bernartice u Javorníku o jejím odkoupení. Změna vlastníka by s největší pravděpodobností stavbu zachránila a umožnila její další využití. Takže držme palce.

Rozhlasová reportáž Petra Slintáka zazněla v historickém magazínu Zrcadlo, který měl premiéru 29. 2. 2008.