Zamyšlení - 15.10. (Svět je v sobě samá vojna)

Touto úctou i poměřoval solidnost společenských poměrů. Je mi jasné, co si asi pomyslel o tom, co se stalo, když muslimské oddíly dobyly v osmém století Alexandrii. Ali Muhamed, který velel "Perleťové či Stříbrné jízdě" se trochu v rozpacích nad nádherou slavné Alexandrijské knihovny otázal kalifa Omara, jak ji má chránit. Nadutý kalif se podivil: "Proč chránit?! - Buďto je v těch knihách totéž co v Koránu - a pak jsou zbytečné, nebo něco jiného - a pak jsou škodlivé! Tedy zničte je!"

To byla, panečku, osvícenost! Přímo osvícenost plameny, kdy tehdy nejslavnější knihovna světa lehla popelem. Díky bohu - a Allaha bych nevyjímal - zrodili se osvícenější než kalif Omar. Třeba Harun al Rašíd. Ten naopak knihy laskal, vyhledával, sbíral a četl, latinské, řecké, indické i čínské! A nechával je překládat do arabštiny. A Abdur Haman I., córdobský kalif dal postavit dokonce tři nádherné knihovny, i když se mu nakonec povedla a přetrvala jen jedna. Ale dobrý úmysl tu nesporně byl. A v desátém století se další córdobský kalif Al Hakem - už mohl pochlubit něčím zcela fantastickým! - V knihovně Córdoby bylo už skoro 30.000 svazků ! Od matematiky po dějiny a geografii, od života slavných vojevůdců po poučky jak v podlaze vytápět v zimě kalifův palác - a až po spisy slavného architekta Vitruvia, který žil zhruba v době Ježíše Krista. Nebylo divu, že se do Córdoby přicházela učit celá kulturní Evropa.

Jenže čas plynul a Córdobu dobyl (1236) Ferdinand Katolík a byl to jeho kardinál Ximén, který se zuřivostí ortodoxních blbců zase vypálil onu slavnou knihovnu. A aby byla zhouba co nejdokonalejší, postaral se on a jeho mamulové o stejný osud i dalších knihoven - v Seville a v Toledu. Bylo to pak těžké z ucelených zbytků starých skvostů něco zachránit. Ale něco přece jen se zachránilo. A mnohé z toho, co kdysi bylo překládáno z latiny do arabštiny - bylo zachráněno tak, že se zase z arabštiny překládalo zpět do latiny - než pokročila doba, přející i jiným jazykům. O co budeme dál, vrátíme-li se do XXI. století? V jistém smyslu ne o mnoho. Zrovna mám před sebou zprávu z afgánského Kandaháru. Vypovídá o velké škodě o kterou se postarali Talibáni, když do místní čerstvě zrenomované velké jihoafgánské státní knihovny hodili zápalnou bombu.

Požár nikdo nehasil. To se teď v Afghánistánu nedělá. Hasiči se poučili, že když se v době teroru přijede k tak velkému ohni, číhají kolem nástražné miny. Neuhasí se nic, jen umře nová parta hasičů. A v té Kandahárské knihovně - tam hlavní škodu nakonec utrpělo jen nahraditelné vybavení budovy, převážně tvořené videokazetami a počítači. Škoda hlavně finanční. Kultura elektronické doby už je nezničitelná. Inu - pokrok.