Zamyšlení - 12.11.

Naproti tomu většina čelných politiků z patnácti starých členů Evropské unie trest smrti podle evropského pojetí nepřipouští, a to ani pro ta neevropské země, kde je dosud pevnou součástí místního právního řádu. Zástupce Finska, které momentálně Evropské unii předsedá, se jednoznačně vyslovil pro odklad Saddámovy exekuce s tím, že Evropská unie se staví proti trestu smrti ve všech případech a za všech okolností.

I když respektuji právo každého člověka mít na tuto věc svůj vlastní názor, sám se stavím na stranu těch, kteří by za nejvyšší možný trest rádi považovali doživotí bez možnosti propuštění, a to nejen pro vyložené vrahy , ale i pro diktátory a jejich pomocníky , kteří sice vlastníma rukama nikoho nezabili, ale přesto zmar mnoha životů zavinili. Vylepšil bych tento trest i tím, že bych poskytl takto odsouzeným možnost, aby délku svého doživotí dobrovolně zkrátili sebevraždou, když by se jim smrt jevila snesitelnější než podmínky jejich zajisté dostatečně tvrdého vězení. Konec konců, vždyť takto skončil i hlavní tři nacističtí zločinci - Hitler, Himmler a Göring, zatímco Hitlerovu zástupci Hessovi, který se záhadným posláním uletěl do Anglie a po tamější internaci hrál před norimberským soudem blázna, bylo uděleno doživotí, na jehož konci se také - rovněž dost záhadně - o sebevraždu pokusil. Podobně sám sebe potrestal i největší český kolaborant Emanuel Moravec, který možná sám za nějaké oběti na životech ani nenesl odpovědnost.

Ať tak či onak, myšlenka zrušení trestu smrti je zatím na dost mohutném postupu. Před třiceti lety bylo na světě jen 16 zemí, kde se nepopravovalo. Od té doby však 87 států trest smrti úplně zrušilo, dalších 11 si jej ponechalo jen pro případ války a 27 jej sice stále vynáší, ale ukládá si moratorium na jeho vykonání. Podle Amnesty International byly v minulém roce popravy vykonané jen ve dvaadvaceti zemích. Nu a pokud jde o Saddáma Hussajna , bude-li jeho trest potvrzen, velmi souhlasím s komentátorem Práva Pavlem Vernerem, abychom to jako výraz iráckého práva vzali na vědomí, aniž bychom přestali být hrdí na to, že jsme členy Evropské unie , která - ač není ještě federací jako Spojené státy americké - dokázala na rozdíl od nich ve všech svých členských zemích trest smrti vyloučit.

Tím paradoxněji musí působit, když Česká republika zcela jednomyslným usnesením minulé sněmovny urputně trvá na tom, že trvalou součástí jejího právního řádu zůstávají Dekrety prezidenta republiky z doby válečné a těsně poválečné, kde například v těch takzvaně retribučních s 16 a 17 se s trestem smrti nejen počítá, ale dokonce je tam výslovné a dnes už i v ráku nepředstavitelné ustanovení, že proti takovému rozsudku není odvolání a ten rozsudek musí být vykonán do dvou hodin od vynesení. Žádost o milost sice mohla být podána, ale neměla odkladný účinek. Co se stalo s mrtvolou odsouzence, když žádosti o milost bylo vyhověno až po těch dvou hodinách, to už se v dekretu nepraví.

Pokud se vám zdá být šílené, že členský stát Evropské unie může takovýto paskvil ne ne podobný stannému právu stále uchovávat jako nedílnou a neměnnou součást svého právního řádu, pak doporučuji, abyste si v Levných knihách ty dekrety za 139 korun zakoupili. U každého je napsáno, zdali platí nebo zdali jej kdysi dávno komunisté zrušili. Přesvědčíte se, že ty dva zmíněné retribuční zrušeny nebyly a tudíž platí dodnes. Když jsem se ptal právníků, jak se to srovnává s právem evropským, jen mávli rukou a říkali, abych nebyl takový právní fundamentalista , protože při lpění na platnosti Benešových dekretů prý dnes nejde o nějaké popravy či milosti, ale hlavně o zachování majetkových konfiskací podle dekretů s jinými čísly , což by bylo ohroženo, kdyby jiné dekrety zrušili, byť jsou dnes sebenesmyslnější. Takže nevím a jen se divím...