Zamyšlení - 1.12. (Alternativa vládního programu)

Inspiroval mě ministr Saša Vondra, který se snaží změnit postoj Američanů k jejich vízové politice. Navíc, v úterý dokonce na summitu v Rize George Bush deklaroval ochotu do dvou let americkou vízovou politiku změnit, tedy snad. Jistě se shodneme, že není v zemi člověk, který by souhlasil s asymetrií, podle které Spojené státy svá víza udělují i zemím, jež jim takové bariéry nekladou. Náš malý stát je toho zářným příkladem.

Úmyslně jsem použil přívlastek "malý", který začasté padne, když se omlouvá argument, proč nemůžeme recipročně vůči Američanům vízovou povinnost zavést. Je to přece velmoc, významný spojenec, jehož bezpečnostní politiku v době globálního terorismu musíme pochopit. Přitom argument, že nesplňujeme kvótu maxima 3% odmítnutých žádostí aspoň dva roky po sobě, experti sami označují za méně významný než aspekt bezpečnostní. Jsme prostě malá země, náš vliv je z pohledu zmíněného spojence přece jen marginální.

Ano, to je pravda. Ale z toho přece nevyplývá, že Amerika má ve středu Evropy právo na bezvízový styk. Vízum udělované případným návštěvníkům z USA jejich bezpečnost ani v nejmenším neohrozí, spíš naopak. Pak se ovšem tiše vkrádá jednoduchá, selským rozumem podložená otázka: "Snad abychom strýčka Sama ne..", zbytek jsem vytečkoval. I když jde o argument pravdě nejspíš nejbližší, neznám pochopitelně žádného ministra zahraničí České republiky, který by se k této ostudě uměl přihlásit. Ostatně, vzpomeňme si, že kanadským turistům jsme víza recipročně zavedli.

A to nemluvím o americké vízové proceduře, která je veskrze ponižující a nedůstojná, nota bene mezi spojenci. Stodolarový poplatek, další palmáre za kurýrní službu, lichvářsky zpoplatněná registrační telefonní linka. K tomu ještě obtížná a nepraktická faxová komunikace a absence standardní infolinky. Když se k téhle rutinní agendě přidá nějaká drobná komplikace, což je ve vztahu k jakémukoliv úřadu celkem běžná lapálie, tak i obvykle klidní a trpěliví lidé práskají dveřmi a nadlouho a mnozí nadobro opouštějí kancelář amerického konzula. Samozřejmě o 100 dolarů chudší, ten poplatek je nevratný. Kletby, které za oceán aspoň v duchu odlétají, jsou nepublikovatelné. A paradoxně vůči Spojeným státům nespravedlivé. Byly-li by totiž podmínky rovné, jakkoli se zdají být stupidní, mohli bychom svůj hněv spravedlivě dělit. Za dané situace chybně nadáváme na USA.

Nezastávám se zmíněné otravné procedury, ale jestli se na někoho máme opravdu zlobit, tak na českou administrativu. Souhlasím s argumentem, že nejsme v postavení, kdy bychom postoj Spojených států mohli skokově změnit. Pak ale musíme konat v zájmu vlastních občanů. Přirozeně se nabízí reciproční zavedení víz.

Ona nevyřčená obava, že bychom mocného spojence rozhněvali, je navíc lichá. Ať je Amerika jaká je, ať se nám ve spoustě věcí zdá upjatá a do sebe zahleděná, je to země svobodná a překvapivě disciplinovaná. Ukázala to jasně po 11. září, kdy si Američané rychle zvykli na diskomfort, který jim strach z terorismu denně přináší. Zákon a úředník je v této zemi tabu, nejvyšší autorita. Když do svých povinností zahrne i vízum do malé země v srdci Evropy, Američan to bez mrknutí oka akceptuje, nereptá. Ještě jedna maličkost, v Americe se nevyplácí cokoli zamlčovat, je třeba jim říct pravdu. Tipnu si, že 90% amerických turistů netuší, že k nám na rozdíl od opačného směru, mohou bez víza.

Zbývá už jen maličkost, jak to provést. Dovolím si jednu radu, mělo by to být v tichosti, bez kampaně, bez náznaku ultimáta typu - když vy nám, my vám taky. Ten argument stojí na úplně jiné premise. Chápeme ostražitost a konzervativní přístup, se kterým Spojené státy přistupují ke své vízové praxi. I když je z našeho pohledu nespravedlivá a ponižující, respektujeme právo druhé strany zachovat si svou metodu se vším, co k ní patří. Česká republika ale stejně tak úzkostlivě hledí na integritu a osobní svobodu svých občanů. Nemůže a nechce si dovolit postoj, který by jen v náznaku vyvolával dojem, že občan České republiky je občanem druhé kategorie. Žádný odpovědný politik přece nemůže připustit byť jen teoretickou možnost, že jeho politika by mohla někomu způsobit psychickou újmu. Z tohoto důvodu je vyloučené, aby i nadále do naší země cestovali občané Spojených států bez víza. Pokud má slovo Georga Bushe váhu, nebude tahle věta za dva roky platit.