Zamyšlení - 10.6. (KONZUMERISMUS)

Je, samozřejmě, že je, bez něho by nevznikal žádný blahobyt a člověk by neměl motivaci vymýšlet nové a nové vylepšování svého života a okolního světa, a to nejen hmotné, nýbrž i duchovní, a nejen pro sebe, nýbrž i pro druhé.

Konzumerismus je ideologie, ztotožňující osobní štěstí s nákupem a hromaděním předmětů a požitků. Konzumní ekonomika stojí na principu, že prosperita vzniká a udržuje se při životě neustálým růstem, tedy neustále se zvyšující spotřebou. Na tom samo o sobě není nic ěpatného. Každá ekonomika musí být v zásadě konzumní, neboť dokud někdo od někoho něco nekoupí, nikdo se ničím neuživí.

První problém vzniká tehdy, když příliš mnoha lidem přestane stačit, že se uživí, a začnou chtít bohatnout. Rozdíl mezi uživením a bohatnutím není ekonomický, nýbrž psychologický a spočívá v tom, jak má člověk nastavené svoje potřeby. Do jaké míry mu stačí hmotné statky, které vlastní a užívá, a do jaké míry je potřebuje hromadit v nadbytek. Tento rozdíl nejpřesněji vyjádřil britský několikanásobný milionář československého původu Robert Maxwell:

"Když jsem vydělal první milion, uvědomil jsem si, že chci-li vydělal druhý, budu muset přestat milovat práci a začít milovat peníze."

Ani na tom ještě není nic negativního, jestliže je ekonomický systém zařízený tak, že bohatnutí jednoho prospívá i jiným. A to dovede konzumní ekonomika zařídit lépe, než jakákoli jiná. Má k tomu rozvinutý dobře fungující mechanismus, jímž je svoboda jednotlivce kupovat nebo nekupovat, co kdo nabízí. Tak se svrchovaným pánem všeho lidského konání stává konzument, a tím je každý, kdo něco od někoho kupuje. V tomto smyslu je tedy konzumní společnost ta nejsvobodnější a nejspravedlivější, jakou kdy kdo dokázal vymyslet.

V takovéto společnosti se může uživit každý tím, že lidem, kteří mají peníze na útratu, prodává něco, co dosud nemají a chtějí. Aby oni ty peníze na útratu měli, musejí zase prodávat něco, co dosud nemá a chce někdo jiný. Tak se z volného trhu postupně stává hezky uzavřený kruh, v němž jsou všichni závislí na všech. Tak také může vzniknout ekonomika, která vytváří prosperitu pro všechny, čili v níž mohou všichni užívat všechno, co potřebují.

V trakto uzavřeném kruhu se dá bohatnout už jen tím, že budeme prodávat něco, co nikdo nepotřebuje. K tomu jsme si vymysleli průzkum trhu a marketing. Průzkum trhu studuje, co lidem, kteří mají peníze na útratu, chybí a co by se jim ještě dalo prodat. Marketing zjišťuje, jak jim prodat něco, co nevěděli, že existuje, nebo že chtějí. K tomu patří reklama, která je poučí, že potřebují, co dosud nepotřebovali, a merchandizing, který zboží, které nikdo nepotřebuje, prezentuje takovým způsobem, aby se mu nikdo nevyhnul a nedokázal je nekoupit. To vše se musí započítat do cen zboží a služeb, a ty se zdražují tak, až na ně jednoho dne nemáme.

Aby se ekonomika udržela dál při životě, musí dál prodávat něco, co lidé nepotřebují, lidem, kteří peníze nemají. Dělá to tím, že jim ty peníze půjčuje. Tak se původně zamýšlená cesta k svobodné prosperitě mění v prekérní závislost lidí žijících na dluh, aby mohli uživit lidi prodávající věci, které nikdo nepotřebuje a na které nikdo nemá. Pohání to společenským tlakem, nutícím nás mít vše, co mají ti, jimž se chceme rovnat, abychom se necítili méněcenní. Tak hromadíme věci, které si nemůžeme dovolit nemít. A tak se ze svobodných konzumentů svobodně volených věcí stávají otroci zbytečností. Svobodu nám pak může vrátit jen pečlivé rozlišování mezi tím, co vlastníme z vlastní potřeby či touhy - a tím, co jsme si nechali nesvobodně vnutit. Zříkáním se vnucených zbytečností si pěstujeme sílu ducha a vůle, sebeúctu a vědomí vlastní důstojnosti nepodřízené mínění druhých. Čím víc pomíjivých zbytečností se dokážeme zříct, tím víc se obohacujeme jměním dlouhodobé hodnoty. A tím také můžeme na konzumní ekonomiku vyzrát, aniž bychom ji potřebovali svrhávat.