Zaměřili jsme se na jednoho z tisíce a pomíjíme zcela prospěch celku, říká Karel Oliva

Jako lingvista má vyhraněný názor na politickou korektnost, která se prosazuje v běžné mluvě, a je k ní silně kritický. „Můj postoj je na hraně, protože nám striktnost stále více zasahuje do životů. Deformuje naši každodennost. Což mě mrzí. Začalo to s korektností, která se týkala etnického původu, a nyní se to rozšířilo na MeToo, které už trvá rok. Nutí nás to k autocenzuře, k tomu aby se člověk buď sám omezoval v tom, co říká, anebo aby vědomě riskoval, že se stane předmětem veřejné kritiky,“ vysvětluje svůj postoj.

Kyvadlo a jedinec

Uznává, že společnost nedospěla prozatím tak daleko, aby bylo zakázáno o něčem mluvit. Na příkladu soužití s romskou menšinou pak dokumentuje své přesvědčení.

„Příliš jsme se zaměřili na práva a integritu jednotlivých osobností, ale zcela pomíjíme prospěch celku. Kyvadlo, respektive průměr, který měl být vyvažován mezi tím, co jsou nezadatelná osobnostní práva, a mezi prospěchem celku, se vyklonilo na jednu stranu. Nyní dáváme přednost tomu, abychom náhodou neurazili jednoho ze sta tisíce. A proto nemůžeme mluvit o zbylých, kteří jsou problematičtí. Protože by se ten jeden možná mohl urazit,“ uvádí Oliva.

Problém, tím že se nepojmenovává, se neřeší. Naopak se kumuluje.
Karel Oliva

Svoji metaforu dál vysvětluje: „Abychom se udrželi jako ona civilizace, kterou rozvíjíme už déle jak dva tisíce let, musí se to kyvadlo opět vrátit zpět. Nesmí se zase překlonit na druhou stranu. To bychom se dostali do špatné situace. Musíme najít rovnováhu.“

Poslechněte si celý rozhovor Barbory Tachecí s hostem Osobnosti Plus. Dozvíte se, jak se Karel Oliva vyrovnává s tím, že přispívá svými sloupky do novin, které vlastní premiér a mediální magnát v jedné osobě, nebo co si myslí o odchodech novinářů z redakce těchto novin. Neopomene vzpomenout také své působení v Bulharsku v době totality.