Zákopová válka o vládu

Za několik okamžiků se naopak jeví situace tak, že dohoda není možná a že zablokovaná situace bude trvat snad věčně. Přitom pokud dění kolem vlády hodnotí člověk pouze na základě faktů, musí konstatovat, že se celou dobu nic zásadního neděje.

Politici i po více něž měsíci a půl setrvávají na pozicích, do kterých se vmanévrovali už chvíli po volbách. Trojkoalice se bez problémů dohodla na vzniku vlády i na prioritách jejího fungování. Dobrý pocit z vykonané práce jí kazí "maličkost"- nemá dostatek sil, aby svému projektu vdechla život. Sociální demokraté a komunisté se zakopali v opozičních zákopech a jsou připraveni sestřelit jakýkoli pokus nástupu občanských demokratů, lidovců a zelených k moci. Dalo by se říci, že sledujeme poziční válku, kdy protivníci vyčkávají, komu první povolí nervy, opustí zákopy a stane se snadným terčem k odstřelu. Do této chvíle se tak nestalo, i když určité náznaky, zde byly. Obrazně řečeno, ukázalo se, že šlo pouze o vystrčení prázdné helmy, která byla okamžitě provrtána kulkou z hlavně protivníka.

Některé výroky na veřejnosti lze pak přirovnat k dělostřelecké přípravě, která se má pokusit zasít zmatek v řadách protivníka a nalomit bojového ducha. V tomto případě může mít mírně navrch opoziční tábor. Řeč je o výrocích některých občanských demokratů. Například místopředseda ODS Pavel Bém se nechal slyšet, že pokud by trojkoaliční projekt zkrachoval, byla by nejlepším z ostatních špatných řešení menšinová vláda ODS. Ta by se podle všeho musela opírat o podporu sociálních demokratů. Jinými slovy, byla by jim vydána na milost. Toho si je dobře vědom šéf občanských demokratů Mirek Topolánek a podobné úvahy zatím odmítá.

Samozřejmě je otázkou, jak dlouho mu to vydrží. S blížícím se začátkem srpna mu totiž začne docházet munice. Pokud se situace kolem nové vlády i nadále nepohne z místa, bude patrně Topolánek zbaven velení. Do poziční války by totiž měla zasáhnout vyšší moc v podobě prezidenta republiky Václava Klause. Ten by už podle všeho nebyl ochoten dál přihlížet poziční bitvě a do čela vyjednávacího týmu by vybral osobu, která by byla schopna znepřátelené tábory vytáhnout ze zákopů. A vzhledem k tomu, že jako v každé strategické bitvě i v této probíhají zákulisní a dobře utajená vyjednávání emisarů, mohli by se zdánlivě nesmiřitelní protivníci velmi rychle domluvit. Toho si musí být dobře vědom i Topolánek, proto pokud chce udržet morálku týmu, aby dál přijímal jeho pokyny, musí se v nejbližší době odhodlat k nějaké zásadní akci. Buďto narušit jednotu protivníka a přetáhnout na svoji stranu komunisty. Nebo vyslat do týlu nepřítele komando, které mu přivede alespoň jednoho dezertéra.

Pokud se tak nestane, můžeme být i v následujících dvou týdnech svědky stále stejného scénáře. Tedy zákopové války spojené s dělostřeleckým ostřelováním a s nejrůznějšími provokačními akcemi. Tím spíš, že hlavní aktéři bitvy projevují zatím dobré nervy a nemají důvod z krytů zbytečně vylézat. Navíc jejich počíná ovlivňuje i další souboj, který se chystá na podzim. Řeč je o komunálních a senátních volbách. V nich by totiž voliči mohli aktérům povolební chování a nejrůznější podivné dohody spočítat. To nikdo nechce příliš riskovat. Také kvůli tomu, že ve volbách do horní parlamentní komory se bude mimo jiné hrát o ústavní většinu. Pokud by ji získali občanští a sociální demokraté, otevřeli by si tím cestu k případné změně volebního systému.

Zkrátka i přes nejrůznější potyčky a souboje, i přes dílčí volební vítězství se zatím nikomu nepodařilo dobýt žádnou významnou kótu. Přesto je na tom momentálně lépe armáda, která nemusí dobývat, ale pouze hájit dosavadní pozice. Je asi zbytečné dodávat, že jí pevně velí Jiří Paroubek.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci http://www.rozhlas.cz/cro6/audio/ Radio na přání.